Září 2018

Tak trochu Google??

14. září 2018 v 10:57 | Sig
Tak jsem si malovala, jak si hezky budu zapisovat každý den nebo alespoň obden záznamy z každodenního života v mé nové roli macešky. Jako myšlenka to byla dobrá, ale vzhledem k faktu, že si nestíhám ani oholit nohy, takže vypadám jako srna (ne tak ztepilá, ale tak chlupatá a děkuji tam nahoru za deštivé počasí, ve kterém nechodím v sukni a holýma nohama), nejspíš zvolím formu několika vět, jako to už přede mnou udělala jedna fejsbůková matka. Která ale ve svých příspěvcích na zdi byla tak úspěšná, že jí byla vydána dokonce kniha. A s velkým úspěchem.

Takové ambice jsem měla před několika lety, ale nikdy jsem to nedotáhla až do konce. A když to nebylo tenkrát, kdy jsem oplývala spoustou volného času, tak teď, když někdy ani nevím po probuzení, co je za den a formát 24 hodin mi přijde poněkud nedostačující, tak teď prostě už těžko.

Jak jistě všichni víte, do domácnosti nám kromě buldočice Rozárky přibyl i téměř jedenáctiletý klučina, se kterým nás čeká spoustu zážitků. Prvních 14 dní školy máme za sebou a já myslím, že to půjde. S ním určitě, se mnou to bude asi horší, protože zjišťuju, že se mi učivo páté třídy nějak vykouřilo z hlavy.

Jako jo, pamatuju si například rody podstatných jmen, ale samotnou mě překvapilo, jak dlouho jsem přemýšlela, jestli NOHA je rodu životného. Spoustu toho dělá člověk automaticky nebo intuitivně, ale když má vysvětlit PROČ to tak je, tak najednou nevíme a tápeme, že? A připadáme si jako blbec. Zapomínáme, že je jiná doba, než když jsme se učili před 20 lety se svými dětmi a museli se spoléhat jen sami na sebe nebo v lepším případě na chytřejší kamarádku.

A dnes? Dnes si směle můžeme říct: " Strejda Google, přece všechno ví! Nebudu za blbce!" Jenže když nechcete před dítětem jako ten blbec vypadat, musíte "guglit" tajně. Což je někdy docela těžký, že? Ale chce to jen trénink, vážení. Za chvíli z vás bude přeborník, který umí udržovat pozornost, registrovat odpovědi, vyhodnocovat jejich správnost, ťukat dotazy do Googlu, odpovídat smysluplně a přitom všem hladit buldočici, vysvětlit jí, že opravdu ty drápy zaryté do vašeho stehna není to nejpříjemnější, co byste si v tu chvíli přáli, atd., atd..

Závěrem mého krátkého zamyšlení bych chtěla poděkovat mým rodičům, že mi zanechali skromný byt 2+1 a ne nějakou vilu v Jiráskově čtvrti, protože naše Rozárka začala poprvé hárat a umývat každý den několik poschodí v baráku už by bylo nad moje chabé síly. Nejen, že hárá, ale nějak víc slintá (na všechno a na všechny), takže na krmení pračky obden, má svůj lví podíl.

Takže s úsměvem vzhůru do nového dne, který bude jistě obsahovat spoustu neuvěřitelných zážitků...