Srpen 2018

Deníček postarší macešky

16. srpna 2018 v 14:27 | Sig
Dnešním dnem jsem se rozhodla dělit se o zážitky všedního dne v pro mě poměrně nové roli macešky. Tohle pojmenování nevlastní matky partnerova dítěte se mi jeví jako pěkné a adekvátní roli, kterou tato žena zastává. Vždyť někdy je pro ono dítě i víc než vlastní matka. Tedy z hlediska péče o něj, protože co si budem nalhávat, dítě má matku jenom jednu a je naprosto fuk, jestli patří do skupiny "hysterka", " kráva" nebo jenom "nepřející popichovačka". Dítěti je to jedno, protože je to žena která mu dala život a i kdyby ho řezala jako žito a každý den byla zpita pod obraz, dítě ji bude milovat.

Tak to prostě je a každá maceška se s tím musí srovnat. Proto je hloupost matku dítěte pomlouvat a urážet (hlavně v jeho přítomnosti! To neexistuje!!). I když si mnohdy myslíte svoje a s partnerem víte taky své ( protože vás mnohokrát přesvědčila o tom, že se spolu prostě nedomluvíte a dítě je její jediná zbraň proti vám, takže ji neváhá použít), před potomkem ji nazýváte maminkou a kyselý obličeje si necháte pro sebe. Což je jistě správné a svědčí to o vaší zralosti a dospělosti.
Ano, vím, jak je to těžké, 😉 ale zvládnout se to dá.

Tím, že jsem si vzala mladšího muže, který ještě nemá dospělé děti jako já, vpadnul mi do života současně s ním jeden desetiletý bezva kluk. A já se budu učit být mu dobrou kamarádkou, učitelkou a vlastně vším, co bude potřebovat.

Jediné co vím je, že to spolu zvládneme. I když z pokoje, kde měla být po mnoha letech konečně moje ložnice, bude zase dětský pokoj.

Tento malý muž potřebuje mít jistotu milovaného táty vedle sebe. Tu mít bude. Co je proti tomu nějaká ložnice. 😉

Taky potřebuje pocit bezpečí a řád, který se pokusím mu dát zase já.

Držte mi pěsti, ať mám i ve svém věku dostatek energie a síly z toho prozatím malého cvrčka vychovat sebevědomého mladého muže, který bude ctít stáří, bude slušný k lidem a obětavý (nejen) ke své rodině. Našlápnuto má dobře.

S mým mužem mu ukazujeme, že vztah muže a ženy nemusí být pořád jen o hádkách, o dokazování toho, kdo má navrch a čím toho druhého srazím na kolena, abych si dokázala, o kolik jsem lepší... Že když mám značkový telefon nebo oblečení, automaticky to neznamená, že jsem lepší člověk. A že lidi se nedají posuzovat jen podle peněz, domů nebo aut...
Naopak, že všechno lze řešit s úsměvem, diplomaticky a s láskou. A že ten, kdo má hluboko do kapsy, mívá zlaté srdce.

Protože když je přítomna Láska, všechno ostatní jde samo...stačí se vzájemně milovat... I když někdy nemáme svůj den, nevylévejme si svou zlost na partnerovi nebo blízkých doma... Nemůžou za naši špatnou náladu. Vyběhněme raději před dům a tam si zahulákejme... oběhněme si několik koleček. Teprve pak se vraťme.....

Včera mě muž se synkem překvapili, koupili mi plyšáka Pandu. Prý když mám auto té značky, tak ať mám i plyšáka do postele.
A navíc se prý tvářím jako on. Pořád v dobré náladě a s úsměvem. 💟

Tak mi držte pěsti, ať mi ten úsměv a dobrá nálada vydrží.