Leden 2018

Vždycky ho budu milovat

12. ledna 2018 v 19:21 | Sig
Tak mě opustilo i mé druhé dítě. Doufám, že ne navždy, bude totiž bydlet jen pár zastávek od mě. A jeho pokojíček bude konečně ložnicí. Po hodně letech. Už jsem ani nevěřila, že se to vůbec někdy stane.

Teď je to tady a já nevím, jestli mám radost, nebo jsem spíš smutná? Těch pocitů je hodně a jsou smíšené. Samozřejmě, že jsem ráda, že se konečně osamostatnil, ostatně už jsme o tom mluvili mnohokrát. Ale jenom mluvili.

Ovšem teď, když se to opravdu stalo, cítím se tak nějak neúplně. Celý můj dospělý život mě provázeli moji dva hoši a navždycky to budou mé největší lásky. Ať budou kdekoliv. Nedovedu si představit, že bych teď neměla partnera a zůstala úplně sama. I když ne úplně opuštěná, díky přátelům.

Vždycky jsem si ráda užívala samotu. Nemám s tím problém. Ale když jsem byla sama trošku delší dobu, už mě to přestávalo bavit. Chybělo mi s někým promluvit, i když by to byl jen dotaz, co má koupit, když jde do obchodu. Ten pocit, že tu se mnou pořád někdo byl, i když jsme se potkali za celý den třeba jenom jednou. Ale věděla jsem, že za těmi dveřmi je. Kdybych cokoliv potřebovala. Mimo dobu, kdy streamuje. To si vyvěsil cedulku, abych nerušila. Nojo, byl online, tak stará matka nesměla rušit. (To si dělám legraci, samozřejmě).

Dnes celé odpoledne uklízím jeho (bývalý) pokoj a pomaličku likviduju to, co tu po něm zůstalo. Co říkal, že už nebude potřebovat. Beru do ruky knihy, které dostával k narozeninám nebo na vánoce. Těch se určitě zbavovat nebudu. Jsou to poklady. Krásné poklady v nádherných vazbách. Jedna je o archeologii, o kterou se zajímal na základce. Druhá o letadlech a třetí o světových rekordech. Ale celkem je jich mnohem, mnohem víc. Přesně podle jeho zájmů. Byl vždycky velmi zvídavý a vědomosti do sebe nasával jako houba.

Jsem na vážkách, jestli uschovat i jeho počiny z japanistiky. Ten rozsypaný čaj mi nic neříká, ale dobře si pamatuju, jak kanji viselo všude. I na záchodě. Protože se musel neustále učit. Ale šlo mu to. Takže dnes je schopen se domluvit nejen anglicky, ale i japonsky.

I když si za svůj krátký život prošel peklem ( a my s ním), je z něj v současné době mladý muž, který víc co chce a co nechce. I když to ještě není úplně tak, jak by to mělo být, ale rozhodnul se a začíná nový život. A ten vlastně začal i mě. I když já ho zahájila už před rokem, kdy jsme začali žít s mým mužem.

Ale teď, teď je to další nový začátek. Kdy budeme bydlet sami s naší psí holčičkou.

Je to zvláštní, když musím myslet na to, abych ráno zamkla, protože už syn není doma.

Abych si nezapomněla klíče.
Abych už nespoléhala na to, že bude doma, když bude třeba, aby tam někdo byl v pracovní době.

Ale přeju mu moc, aby jeho nový život byl přesně takový, jaký si přeje.

Aby se naučil věci, které mu zatím zůstávaly utajeny (například žehlení).
Aby našel novou chuť do života.
Aby našel ženu nebo dívku, která mu ten život zpříjemní.
Aby byl v pořádku a dařilo se mu.

Mám ho moc ráda a bude vždycky můj malej hošánek, i když ho to někdy štve.