Kde domov můj?

8. srpna 2017 v 17:04 | Sig
"Žena nemá být jen kuchařkou, nebo uklízečkou. Má být skutečnou HOSPODYNÍ. Má svůj dům přetvářet, hrát si s jeho prostorem, ať je jakkoli malý, s prostorem, kde vše je podřízeno jejím myšlenkám, jejím přáním a její energii. Kde každý kout jí dodává sílu a podivuhodný pocit tepla, světla a krásy."

Tak jsem si zase někde na těch internetech přečetla něco zajímavého. A souhlasím. Absence přání věnovat se domácnosti o ženě něco svědčí. Když má všude ustavičně nepořádek a neumyté nádobí, prý je za tím někde v hloubi duše naděje, že tu práci někdo udělá za ni. Nebo že všechny tyhle nepodstatné problémy zmizí nějak samy od sebe (teď nemyslím ani myčku, ani černou díru). Ale pořádek v domě by měl být přirozenou vnitřní potřebou zralé ženy. Znamená to, že ty, v jejichž domě pořádek není, jsou jenom nevyzrálé, ale až dozrají, bude to v cajku?? Nemyslím si. Určitě je ten zakopaný pes někde jinde. Například ve výchově. To, co vidíme doma, to opakujeme. Protože nám to takhle přijde normální.

Takže když moje matka bude bordelářka, budu nejspíš taky. Když bude přehnaně pečlivá, budu asi taky. I když si v dětství řeknu, že tohle teda JÁ nikdy dělat nebudu.
Taky jsem si zamlada říkala, že já svoje děti nebudu pořád buzerovat, aby si uklidily. Aby se učily. Nebudu se ptát "Co ve škole?". A samozřejmě jsem tohle všechno dělala úplně stejně jako rodičové moji.

Vnímám samozřejmě rozdíl mezi dlouhodobým nepořádkem a takovým tím provozním, které například dokáží vyrobit malé děti během několika minut ticha. Které je vždycky podezřelé.

Ale i tak je vzhled domácnosti především ženiným dílem. A měl by být hlavním zdrojem sil a inspirace nejen pro ženu, ale celou rodinu. Domácnost bývá ženiným zrcadlem. Velice pravdivě odráží, čím žijete a kam proudí vaše energie. Jestli do rodiny, nebo mimo ni.

Říká se, že napřed si musíme uklidit v hlavě, abychom mohli uklidit dům. Nebo to skloubit dohromady. Jak jinak se lépe dají srovnat myšlenky, než při manuální práci? Do které vložíme sama sebe.
Představme si, že i do obyčejného utírání prachu dáváme svoji energii. Neumýváme jenom okna. Ale spolu s otevřeným oknem vypouštíme ven naše chmury a nadýchneme se svěžího vzduchu, který nám přinese úlevu.

A co je nejvíc. Dáváme svým bližním, členům své rodiny, najevo svou lásku a péči. I když je to někdy o nervy, když sotva vytřeme podlahu, okamžitě se po ní někdo projde. Tohle se mi stává pravidelně, jakoby můj syn měl nějaké čidlo, které reaguje na mokrou zem. Nebo zrcadlo v koupelně, které jste před chvilkou vyleštila, po večerním čištění zubů vašich miláčků je opět kropenaté jako sluníčko sedmitečné. Jen těch teček je snad tisíc. A vůbec vám není jasné, jak to dokázali.

Ale vzpomeňme, jak prima to bylo, když jsme jako děti přiběhly zvenku a doma bylo útulno a byla tam maminka. Jaký pocit štěstí a bezpečí nám to přinášelo. A vůbec nezáleželo na tom, jaký ubrus byl prostřený, nebo že stůl v kuchyni byl snad už stokrát přelakovaný, protože ho pořád byla škoda vyhodit, když se mu zatím viklala jenom jedna noha. A to jenom trošku. Nebo kolik peněz stálo vybavení domácnosti. To totiž vůbec není důležité. Důležitý je POCIT, který máte, když vstoupíte.

Takže milé ženy, nereptejme, že musíme pořád uklízet. Případně po někom. Pokud s někým žijete, ani to jinak nejde, že ano?
Každý z nás potřebuje oázu příjemna a klidného přístavu k nabrání nových sil.

Je jenom na nás jaký domov si vytvoříme pro sebe a své blízké.
Jak se v něm budou (budeme) cítit.
A jaký model si od nás odnesou do toho svého.

(Obsah tohoto blogu se dotýká mě blízkých bytostí, ale bohužel s tím nemůžu nic dělat. Takže to berte jako způsob "ulevení si".
A ne, nejedná se o mou domácnost. Ta je "proteplená" mou ručkou dostatečně :-) alespoň já ten pocit mám :-)))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama