Na to jsem moc stará

13. března 2017 v 13:20 | Sig
Pamatujete se na to, jací jste byli třeba před 25 lety? Pokud vám je něco málo přes padesát jako mě, bylo by vám něco málo přes 25.
Já určitě byla jiná, než jsem teď. Měla jsem v tom věku už dvě děti. Která slečna ze současnosti je zasloužilou matkou tak brzy? Moc jich zcela jistě nebude. Takže můj život se pohyboval mezi jedním a druhým synem. Mezi plínkami, sunarem, zeleninovými pyré, procházkami a žvatláním. Je mezi nimi rozdíl 4 let.
Právě tohle jsem ale na mysli neměla. Určitě mě zajímalo, co tenkrát psali v časopisech o kráse, o tom, jaké používat ranní, denní, noční krémy, tisíc způsobů jak nejlépe uspokojit partnera, jak být na sto způsobů neustále přitažlivá. Zpětně vidím, jaká to byla ztráta času. Vrásky přibydou tak jako tak. Kilogramy nahoru půjdou též, protože těhotenství ani přechod se prostě ošálit nedá.
ALE!
Teď žádné články nečtu. Ani o stárnutí, ani o mládnutí. Řekla jsem si prostě DOST! Kašlu na diety. Jím co chci, jen se trošku hlídám, abych se nepřecpávala a to hlavně večer. A musí mi to chutnat! Do posilovny jsem přestala chodit, protože jsem se v ní hrozně trápila. Zůstaly mi jen každodenní procházky cestou domů z práce. Nevyhazuji šílené peníze za kosmetiku, protože mi bohatě stačí tónovací makeup Garnier, rtěnka, tvářenka, řasenka, odličovací mléko a tonikum z DM. Které stejně používám jen, když jdu do práce. O víkendu jsem prostě přírodní. A i když vidím svoje vrásky, povolenou kůži a občas pigmentovou skvrnu, je pro mě důležité, jak se cítím. Jde o můj stav duše. A té mé není víc než třicet (i když mě bude letos už 52). Možná právě proto se prvotně do ní zamiloval můj současný partner. Kterému nikdy nešlo o mou výšku, šířku nebo dokonalou tvář.
Ano, na něco jsem moc stará.
1)Na to abych mlčela, když mám co říct. Jak moji řeč pochopí ostatní, není můj problém, ale jejich. Pokud na mě bude někdo hrubý, mám právo mu říct, že takový je a už se s ním dál bavit nebudu.
2)Na to, abych se trápila tím, jak vypadám. Samozřejmě, že se teď nestala ze mě nějaká šmudla. Ale nebudu se trápit tím, jestli to tričko není trošku pomuchlané, nebo košile není právě dokonale vyžehlená. Stačí, že jsou věci, co mám na sobě, čisté.
3)Na to, abych měla slabosti. Které vlastně nejsou slabostmi, ale mými přáními, které realizuji. Nestydím se za to, že čtu zamilované romány a dokážu přiznat, že se mi líbí. Poslouchám Backstreet Boys, tancuju u toho nebo v jednu ráno sním půlku pizzy, když vracím z oldies diskotéky.
4)Na to, abych se omlouvala za nepořádek. Je to totiž MŮJ byt, kde bydlím. Ne váš. Neměla jsem náladu, tak jsem neuklidila. Co je vám do toho?
5)Na to, abych schovávala nějaké staré krámy. Žádné takové fráze "Co když se to ještě někdy bude hodit?" Ne, nebude. Dnes to vím jistě.
6)Na to, abych byla optimistou. Ne, v každém člověku není něco dobrého. Někteří jsou xindl od hlavy až k patě a lepší nebudou. Nehodlám s takovými lidmi ztrácet ani minutu, abych na nich hledala něco dobrého.
Jsem stará na docela dost věcí, ale jsem fakt šťastná, že jsem si to dokázala uvědomit ještě předtím, než mi dají na hrob desku s nápisem:
"Tady leží Lenka Ká, co celý život prožila jinak, než chtěla a umřela nešťastná".
I když se to rýmuje - děkuji, nechci. Chci být šťastná a užít si každý den, který mi ještě bude umožněno tady být a až budu na konci své cesty, řeknu si:
"Jo, byl to skvělej večírek, škoda, že končí, ale užila jsem si ho na maximum. Ničeho nelituju. Vím, jaké to je, být šťastná. "

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama