Manželská balada

30. března 2017 v 17:42 | Sig
Kateřina byla hezké děvče. Studentka z dobré rodiny. Michal byl šikovný automechanik, pracant, a k tomu hezounek italského typu. Jednoho dne se ti dva do sebe zakoukali na diskotéce a byla z toho láska jako trám. Slovo dalo slovo a za pár měsíců z nich byli manželé. Žili, bylia jestli neumřeli, žijí spokojeně dodnes, by se chtělo říct. Ale život není idylka. Ani pohádka se šťastným koncem.


První roky jim to v manželství klapalo a Michal jen zamilovaně vrkal, jenže ani vrkání netrvá věčně. Taky přijdou každodenní starosti, lidé si zevšední a nic najednou není jako dřív. Kateřina zůstala na mateřské dovolené, protože rychle za sebou přišly na svět tři děti, dva kluci a pak holčička, takže se měla co ohánět, stejně jako Michal v práci. Ten si pořídil malou autoopravnu, byl svým pánem a vydělal si. Ale živnostníci to nikdy neměli jednoduché. Michal začínal mít pocit, že zatímco on se jenom dře, Kateřina se s dětmi doma jen fláká. A všichni tím pádem žijí na jeho úkor. Už to nebyl ten zamilovaný hezounek z diskotéky, už se Kateřina netěšila každý den, až dorazí z práce domů. Nejdřív totiž přišly výčitky a hned poté odcizení.


"Já celý den makám a ty se doma jenom válíš! Všechno, co vydělám, prožerete!" Zprvu mu oponovala, ale když slovní argumenty vystřídaly facky a rány, odmlčela se a uvadala a uvadala. Z té krásné dívky se pomalu ale jistě stávala uplahočená a předčasně zestárlá ženská od plotny. A Michala to doma samozřejmě taky nebavilo. Navykl si pravidelně po práci chodit do hospody mezi kamarády, kteří ho samozřejmě chápali. Tam mu bylo dobře, protože oni mu rozuměli a obdivovali ho.

Jeho návraty pod vlivem alkoholu byly o to horší. Běda, když mu Kateřina řekla, aby tolik nepil, to pak dostala pěstí a modřiny zakrývala takřka neustále, protože se styděla. Nepostěžovala si nikomu. Ani matce, ani kamarádkám, všechno si chtěla vyřešit sama. A tak dál tiše trpěla. Mnoho žen takhle trpí, jsou přece na manželovi finančně závislé, nemají kam jít, a tak si nechají všechno líbit. Jenže všeho do času.

Nejhorší byly svátky. To si Michal dal vždycky pořádně do nosu a potom řádil. Někdy byl agresivní i bez zjevné příčiny, někdy se dokonce zdálo, jakoby ho ponižování a bití vlastní ženy přímo jakýmsi zvráceným způsobem bavilo.

Stalo se to o Velikonocích. Svátky bujaré, ale také svátky, o kterých je mužům prakticky beztrestně dovoleno vybíjet si své choutky na ženách. A to choutky nikoliv mužům zcela vlastní coby mužům. Jinými slovy - hloupý chlap si rád bouchne. A tak se Kateřina třásla už od rána, co ji bude ten den zase čekat. Ale snažila se, aby bylo všechno v pořádku a nezavdala Michalovi žádnou příčinu. V poledne se vrátil z koledy a měl již řádně nakoupeno. Snad si půjde hned lehnout, usne a bude klid - pomyslela si Kateřina, ale bylo to jen její zbožné přání. Michal se usadil v kuchyni a začal ji komandovat. Nic mu nebylo dost dobré. Oběd nestál za nic a jeho žena se celou dobu doma jenom flákala. Jakoby neviděl napečené cukroví, obarvená vajíčka a naklizený byt. Nakonec se jeho zloba obrátila i proti jeho dětem. Synům 12 a 10 let, kteří se právě vrátili z koledy. Začal jim vyčítat, že jenom žerou a berou a v dílně mu ani za mák nepomůžou. Ale copak by mohly děti v tomto věku pomáhat někomu někde v dílně, kde se může cokoliv stát? Pak přišly na řadu žákovské knížky. I když oba kluci nebyli jedničkáři, špatné známky neměli. Jenže i jedna čtyřka a dvě trojky, který jim otec v žákovské našel, ho rozběsnily. Kluci dostali nařezáno a bez oběda skončili v dětském pokoji.


A tak tam ti dva, co se kdysi milovali, ve vzácné shodě mlčeli. Ve shodě nepřátelské, ovšem. Jak snadno se někdy lásky změní v nenávist. A tragické finále je na dosah. Kateřina nade vše milovala svoje děti. Dcerka už byla po obědě a svému otci se šikovně vyhnulo, jenže kluci byli od rána o hladu. Takhle to nemůže nechat. Otočila se ke svému muži zády a nenápadně začala připravovat na talíře dvě porce jídla. Ale Michal, i když měl dost vypito, přece jen byl pozorný a všímal si. "Co to děláš?" zařval jako pominutý. "Kluci ještě nejedli." Špitla omluvně. "Cože? Za ty špatné známky je snad budeš ještě vykrmovat? Nic nedostanou! Už mám všeho po krk!" A bez varování Kateřinu uhodil zezadu do hlavy. A uhodil podruhé, a zas a znova.

V tu chvíli se Kateřina s nožem v ruce otočila a bodla. Bez rozmyslu, jen tak. Prostě automatická reakce, jako když vám přeteče voda z hrnce a vy ho odstavíte z plotny. Jen jedna jediná rána, která zasáhla Michala do krku. Ten zůstal stát jako opařený a Kateřina s leknutím pustila nůž na zem. "Teď mě zabije," pomyslela si. Ale Michal tam pořád jenom stál a nechápavě civěl před sebe. Z rány mu začal stříkat proud krve, takže se ho snažil nemotorně jakoby zastavit. Marně. Pořád nevěřícně zíral na Kateřinu, poté se svezl na kolena, převalil se na bok a za tichého chrčení za pár vteřin zemřel.

Kateřina byla nejprve stíhána za vraždu, ale později byl její čin překvalifikován na ublížení na zdraví s následkem smrti. Byla hospitalizována na psychiatrii ve vězeňské nemocnici, a poté si ve vazbě vyslechla poměrně nízký trest.

Odvolací soud však zvážil všechny okolnosti, přihlédl zejména k dlouhodobému týrání ze strany zemřelého, a zohlednil i potřebu výchovy dětí a nakonec ji obžaloby zprostil. Konec konců, životem s tyranem už byla potrestaná dost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama