Osud ve dlaních

9. února 2017 v 14:21 | Sig
Mám moribundus. Zákeřně mě sednul na hlasivky, takže téměř nemůžu mluvit (což vzalo s povděkem moje okolí, kromě mého zaměstnavatele). Takže jsem si řekla, že co v práci, když stejně nemůžu ani brát telefony, protože druhá strana slyší pouze strašidelní šepot a myslí si, že se právě ocitla v horroru Kruhy (po přehrání pásky, si pro vás za 7 dní přijdu!!!! MUHEHE).

Takže ležím. Doma. Na krku zábal ze slivovice, v termosce lipový čaj se zázvorem, citronem a medem, mořská voda do nosu, paralen při pocitu, že se mi rozskočí hlava. Septolete na cumlání, tunu kapesníků na smrkání a otření slz, které se mi vyvalí z očí při záchvatu kašle.

Nevím, jestli nějaký bacil na mě "plivnul" můj drahý, každopádně on je teď mým zdatným ošetřovatelem. A taky pěkně nadrženým ošetřovatelem :-) To dodávám pro pořádek.

Jeho neoblíbenější činností, je totiž zjišťovat, jestli nemám teplotu. Má na to jeden speciální teploměr. Zatím mi s ním naměřil standartní hodnoty, které se v určitých chvílích lehce zvednou. Ale to je celkem noumální Uďo.

Pak mi uvaří čaj a abych se ještě lépe vypotila, nabídne mi obětavě svoje tělo, abych viděla, jak dokáže být solidární. Takže se potíme společně. Jeho kašílek přece taky musíme nějak přesvědčit, aby ho už neotravoval.

Poté, co máme tuhle léčebnou kúru za sebou, dojde pro občerstvení ve formě teplého nápoje. Ležíme, popíjíme a já cítím, že je mi líp. Taky proto, že vím, že bude se mnou. V dobrém, i zlém. Tak jak jsme si to plánovali.

Že nemusíme ani provádět žádnou fyzickou aktivitu (opravdu to jde i bez ní, protože díky bacilům člověk na to prostě někdy nemá sílu), jen tak v objetí ležet a sledovat nějaký hezký film.

Nebo si vůbec ani televizi nepouštět, tak jak jsme to udělali třeba včera. Prostě jsme jen nechali hrát písničky a povídali jsme si. Já šeptala, samozřejmě. Ale jemu to stejně připadalo moc sexy :-)

Blýská se nám na lepší časy. Události se daly do pohybu.
Je tady to, na co jsme oba tak dlouho čekali.
A my víme, že vydržíme, i když to ještě bude boj.
Dodáváme si vzájemně sílu.
Jsme spolu. A teď už snad budeme každý den.
A jsme si navzájem oporou.
JÁ potřebuji JEHO.
ON potřebuje MĚ.
Ty, já, teď a tady se začíná měnit na Osud ve dlaních...a Naději.....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama