DROGA

4. února 2017 v 11:12 | Sig
Internet mi dal něco, v co jsem už nedoufala - Lásku.

Ano, tu s velkým L. Nikdy nepřestanu být vděčná, že mi do života přivedl JEHO. Muže, se kterým jsem šťastná a kvůli kterému jsem opět začala věřit na Lásku jako takovou. Na to, že umím vzbudit v muži ten krásný cit, o čemž jsem už hodně silně pochybovala, že vůbec existuje. A i když třeba existuje, tak já nejsem ta, která by byla schopna ho v někom probudit. Všechno tomu nasvědčovalo. Ale najednou to, co bylo před NÍM, jakoby nebylo. Teď už je mi konečně jasné, proč mi vlastně v posledních téměř třech letech nevyšel ani jeden vztah.

Protože jsem čekala na NĚJ. Na muže, který mi dal svoje sdrce na dlani ,a který je pro mě natolik výjimečný, že si už nedovedu představit vedle sebe nikoho jiného. Stokrát jsme spolu mluvili o tom, že nezachránil jenom on mě, ale i já jeho. Přesně ve chvíli, kdy si myslel, že se utopí v moři beznaděje. Teď vnímá svět jinýma očima. Umí dát lásku bez toho, že by požadoval něco na oplátku. Ale moc dobře ví, že já mu oplácet umím a budu. Je člověkem, který se už nebojí projevit to, co cítí. Nestydí se za svoje slzy dojetí. Ví, že přede mnou nemusí. Otevřel mi svoje srdce i duši. Stejně jako já jemu.

A já chci být po jeho boku, i když zrovna nebude slunečno. Budu stát vedle něj, i kdyby se proti němu spiknul celý svět. Já budu ta, která ho obejme, pohladí a řekne: "Neboj se, bude líp. Spolu to zvládneme."

Budu tu pro něj, když mu bude docházet síla, abych mu dala tu svoji.
Budu tu pro něj, když bude bezradně přemýšlet, jak dál.
Budu tu pro něj, když ho sklátí nemoc.
Budu tu pro něj, když se nebude cítit nejlíp.
Budu tu pro něj, aby jeho smutek byl poloviční.
Ale taky tehdy, když se bude radovat, aby jeho štěstí bylo dvojnásobné.

A on tu bude pro mě, aby mě chránil.
Aby mi pohladil tvář, když se mi po ní budou koulet slzy smutku.
Aby mi rozjasnil den třeba jenom tím, že mě obejme.
Už jenom tím, že je a vím, že na mě myslí.
Tím, že on mě vidí dokonalou, i když taková určitě nejsem. Ale pro něj ano.

A ON je pro mě důležitý. Životně důležitý. Protože je mým přítelem. Který mi taky dokáže dodat sílu. Rozesmát mě, když jsem smutná. Krásně si se mnou hrát. Nebo jen tak mlčet a poslouchat hudbu. Ruku v ruce. Hlavu opřenou o jeho rameno.

ON je teď mou drogou. Ne interakce na internetu. A jemu chci věnovat každou svou volnou chvilku.

Chci prostě žít. Normální šťastný život.

Přeju i vám všem, ať ho máte takový, abyste se nikdy nemuseli stydět sami před sebou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama