Leden 2017

Láska tíží

9. ledna 2017 v 16:59 | Sig
Tvář Tvou znám, ta je z vyšších sfér,
Lásku vzbouzí, je příslib sám,
je krátký čas a já v podvečer,
lásku svou, jak závaží mám.

Láska má, brání mi spát,
zní Tvým smíchem, vítr, co vál.
Vždyť smích, ten Tvůj, vím skrývá můj pád,
Prý je hříchem bláznům se smát.

Tmou bloudím, jen schází mi směr.
Láska tíží, nedá mi spát.
Já dárek jsem koupil, dnes navečer,
schází jen ten, komu ho dát...

Dej kvítí do své broušené vázy,
možná zítra dárek Ti dám,
Proč lásku já cítím, až mě z ní mrazí....
V důlku lůžka, proč mám být sám?

Tvář Tvá, je vím, z vyšších sfér,
Lásku vzbouzí, je příslib sám.
Jdu dlouhou tmou, tmou tíživých nocí,
Lásku dál, jak závaží mám.



Trpělivost

8. ledna 2017 v 10:02 | Sig
Trpělivost prý růže přináší. Stejně jako láska hory přenáší. To známe z našich chytrých přísloví. Mě se to zdá přehnané.

Proč? Protože by se mi to doma mělo v tom případě hemžit růžemi. Byly by prostě všude. Já ale úplně opačně právě vyhazuju do koše unavenou orchidej, zatímco růže nikde široko, daleko.

Určitě jste to i vy slyšeli mnohokrát ve svém životě. Buď trpělivý/trpělivá. Co se má stát, se stane. Netlač řeku, teče sama. Ano, tohle všechno je pěkné v případě, pokud nejste znamením beran. Jako já. My totiž trpělivostí neoplýváme vůbec. Neumíme prostě čekat. Je nám to proti srsti. Když se delší dobu něco neděje podle našich představ, většinou to vzdáme.

Čekáme na výplatu (ta nám těm šťastným přistane každý měsíc na účtu, i když i ten měsíc se někdy může zdát nekonečný)
Čekáme na dopravní prostředek (ten v případě MHD většinou přijede dle jízdního řádu)
Čekáme až vyrostou děti a osamostatní se (někdy je to čekání nekonečné, že?)
Čekáme, že potkáme toho pravého/tu pravou (ale ne vždy se dočkáme)
Jedinou jistotou je čekání na smrt (to abych sem přidala trošku toho patosu)

Je známo, že my lidé čekáme:
  • celý týden na pátek
  • celý rok na léto
  • celý život na štěstí

Jenže štěstí nepřijde, nikdo vám ho nedá a nic vám ho nepřinese.
Štěstí je umění, které si musíme osvojit.

A můžeme začít tím, že že přestaneme na cokoliv čekat a začneme se cítit šťastně tady a teď.

Vždyť krásná sněhová vločka, která se snese na naši tvář nás může udělat šťastnými, pokud to tak budeme umět vnímat.

Každý den může být oslavou života, který nám byl darován. Záleží jenom na úhlu pohledu. Na tom, kterou stranu si vybereme. Jestli tu slunečnou, nebo zamračenou. Vše, co se stane, bychom měli umět přijmout. Nejen to dobré, ale i to zlé. A právě z toho zlého bychom se měli poučit. Mít oči otevřené, aby nám neuniklo to dobré, když nám to vstoupí do života.

Mnoho lidí zmešká malé radosti, protože čekají na velké štěstí.

I když nám může připadat, že malé radosti jsou jen kapkou v oceánu.

Ale z čeho jiného se skládá oceán, než z malých kapek?



Měnili byste?

1. ledna 2017 v 14:47 | Sig
Nevím, jestli má smysl sem dávat už dnes něco hlubokomyslnějšího, když všichni máme ještě dvojku v žíle, nebo jsme v útlumu.

Chápu, že bezpečnější je, si navzájem popřát vše NEJ do nového roku a nepouštět se do žádných větších akcí.

Já už vám všem popřála si stokrát, takže teď se s vámi chci podělit o myšlenku, která mě občas napadá.

Chtěla bych si s někým vyměnit svůj život? Byla bych šťastnější?

Kdyby se mi nějakým zázrakem ta možnost naskytla. Měnit s někým kdo je například:

  • mladší
  • krásnější
  • chytřejší
  • finančně stabilnější, tzn. že nežije od výplaty k výplatě a nemusí obracet každou korunu
  • hubenější
  • menší (postavou)
  • má krásný dům
  • krásné auto
  • krásného partnera
  • nemusí vstávat každé ráno v 6 jen proto, aby vydělal na živobytí, ale dělá to, co ho baví, protože si to prostě může dovolit

…..a najednou vlastně ani nevím, co bych měla uvést dál. Možná bych o pár let, centimetrů, kilogramů a vrásek míň brala. Ale to neznamená, že nejsem spokojená s tím, co mám. Moje děti i já jsme zdraví a to je pro mě asi to nejdůležitější. To, že bych jezdila několikrát ročně do Dubaje na dovolenou, by mě stejně šťastnější neudělalo.

Kdo mě zná, ví, že jsem skromný člověk a občas mám ukrutnou chuť páchat dobro. Ale ne vždy mám tu možnost. A taky ne vždy o mou pomoc dotyční lidé stojí. Takže udělám pro lidstvo něco jiného.

Pevně věřím, že se mi podaří lidem rozdat radost ve formě komediálně laděné divadelní hry, na které pracuju. Nejde to tak rychle, jak jsem si představovala, ale hrubou osnovu už mám. Bude to ještě dlouhá cesta, na jejímž konci doufám bude něco, z čeho budu mít radost nejen já, ale i ostatní.

Tento rok je pro nás všechny prý ukončením starých věcí a novým začátkem, protože numerologicky začíná jedničkou (2+0+1+7). Já osobně věřím, že bude lepší a úspěšnější a moc se na něj těším.

Moje otázka pro vás dnes bude znít následovně:

Co vy?

Napadlo vás někdy, že byste si z fleku vyměnili život s někým jiným?

Nebo jste naprosto spokojení s tím, co máte a neměnili byste ani za zlaté prase?