Barbíny

9. listopadu 2016 v 20:34 | Sig
Když se mi všechny kámošky široko daleko povdávaly, byla jsem nucena se poohlédnout po nějakých nových. Které na mě budou mít čas a nebudou mě častovat pouze třemi druhy odpovědí:

"Musím se zeptat Davida."
Nebo hůř. " Jen když to nebude vadit Tondovi."
Nebo nejhůř. " Jen když bude moc jít Honza se mnou."

Rozhodla jsem se chodit do posilovny. Kde sice většina ženského osazenstva byla o dost mladší než já (minimálně o polovinu), ale s překvapením jsem zjistila, že dokážu tolerovat jejich dokonale nasprejované opálení, jejich líčení, které i po 90 minutách step aerobiku vydrží svěží jako jaro a dokonce i neustálé hihňání se, když se k nim na deset metrů přiblíží některý ze svalnatých trenérů.


Jednou jsme se domluvily, že půjdeme na takový menší mejdan. "Školní diskotéka" se to jmenovalo. Řekla jsem si, že půjdu, co kdybych tam potkala někoho zajímavého, i kdyby to měl být otylý, brejlatý šprt s mastnými vlasy. Zmíněný večer banda rozjařených děvčat dorazila ke mně do bytu. Než jsem si stačila uvědomit, že jsem raději měla říct, že sousedům umřela kočka, tudíž večírek u mě se ruší, všude se povalovaly podvazky, punčochy, šminky, kalhotky, umělé řasy, žehlička na vlasy, natáčky, podprsenky s výstřihem tak hlubokým, že do něj bylo vidět až z vesmíru. Prostě všechno, na co si vzpomenete. Já jen doufala, že můj starožitný kus nábytku, jakým konferenční stolek z dvacátých let byl, se vůbec kdy dokáže vzpamatovat z děvčete, které na něm sedí obkročmo a šlehá ho (prý) školní rákoskou.


Nakonec jsme byly připravené vyrazit do ulic. Děvčata si užívala pozornosti, které se jim dostávalo v každém baru, který jsme navštívily, než jsme dorazily tam, kde se měla odehrávat naše školní diskotéka. Zdálo se, že ubohou kvalitu svých obdivovatelů ani nevnímají. Ubohou, pokud nejste na přehnaně sebejisté poďobané puberťáky, nebo na muže středního věku předstírající, že jsou stále přehnaně sebejistí puberťáci.


Kolem jedenácté jsme dorazily konečně do cíle. Bylo celkem narváno a tak jsem se vydala na bar pro drink, abych se přestala mezi tou mládeží cítit tak nepatřičně. Jak jsem se prodírala davem a tiše nadávala, nevšimla jsem si kluka, který nejistě couval od baru se třemi půllitrovými sklenicemi, a narazila do něj. Abych udržela rovnováhu, chňapla jsem se ho za loket. Samozřejmě mu vyklouzly dvě sklenice a třískly rovnou o podlahu. Tu třetí čekal lepší osud, když její obsah skončil na mé halence. Tekutina prosákla i přes podprdu přímo na kůži. No výborně, teď uvidí úplně každý, jak jsou na tom moje kozy. Byla jsem nepříčetná a chtělo se mi ječet. Takže jsem začala: "Proč sakra nekoukáš, kam jdeš? Copak jsi rak, abys chodil pozpátku?" "Klídek", odvětil on, " Mohlo to dopadnout hůř, mohlo to bejt třeba tmavý pivo. Určitě nemáš dneska tak hroznej den jako já."

"Myslíš? Protože právě jsi nasadil korunu tomu nejhoršímu dni mýho života! Nejen že jsem na stupidní školní diskotéku už moc stará, ale jsem tady s bandou barbín, který nemají jedinou mozkovou buňku, co by si mezi sebou půjčovaly a co ani neví, kdo jsou Depeche Mode."

"Můj večer je horší." Pronesl klidně David, jak se mi později představil a kterému bych tipovala minimálně o 15 let méně než mě.
"Proč? Ty jsi tady aspoň s kámošema a ne se rtěnkama na nožičkách," odvětila jsem se sladkým úsměvem.


Tenhle hoch se mi začínal líbit. Povídalo se mi s ním totiž docela snadno. A když mě pozval na drink a poté nabídl možnost, že spolu vypadneme někam pryč, s povděkem jsem jeho nabídku přijala. Když jsem s ním seděla na schůdku před okýnkem, kde mi koupil Kebab, a chilli omáčka mi kapala na černé lodičky s jehlami, paradoxně jsem zažívala zlatý hřeb večera. Nezkoušel totiž na mě žádné balící techniky, triky ani lichotky. Nenutil mi žádnou plačtivou historku o manželce, která mu nerozumí nebo o zapeklitém rozvodu, což byla celkem klasická strategie mužů středního věku, kteří se na mě lepili v poslední době. Uvědomila jsem si, že on plácá páté přes deváté, což bylo velice osvěžující. Cítila jsem totiž, že se nemusím starat o to, co říkám, nebo jak při tom vypadám. Tohle se mi nestalo už hodně dlouho.


Za chvíli jsme oba dojedli. David si olízl všechny prsty a řekl, že mě určitě na ten drink pozve. Byla s ním sice zábava, ale nechtěla jsem mu dávat plané naděje. Odpověděla jsem: " Dobrá, ale jenom drink, nic víc."

Jeho poslední věta, pronesená naprosto vážným hlasem, mě dostala do kolen:

"Tak to bysme měli jít v pondělí. Protože v pondělí sex nikdo nemá."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama