Když jsi odešel....

21. října 2016 v 14:47 | Sig
Právě jsi odešel. Ještě na sobě cítím tvoje doteky a polibky. Dnes jsem si dovolila luxus zavrtat se znovu do tvým teplem vyhřáté přikrývky a dosnít si svůj sen. Vrátit na chvíli čas a znovu vnímat tvoje objetí, ve kterém jsme usínali. Tiskl jsi mě k sobě tak moc, až jsem skoro nemohla dýchat. Naše těla byla jedno. Já usínala s hlavou na tvém rameni a tvoje polibky mě přivedly až do říše snů.

Míhají se mi před očima všechny okamžiky, které jsme spolu strávili. Nedopočítali jsme se, kolikrát jsme se milovali. Kolikrát jsi mi řekl ta sladká vyznání, po kterých jsem prahla už hodně dlouho. A pořád nepřicházela. Až s tebou.

S tebou vůbec přišlo něco neočekávaného do mého života. Stejně jako se mnou do tvého. I když mi byla předpovězena letos velká láska, byla jsem skeptická. Na začátku roku jsem si myslela, že sem ji potkala. Ale nebyl to ten pravý muž. Jsem ráda, že i přesto dokážeme být přáteli. I když jsem si to zpočátku nedovedla představit.

Ale pak jsi přišel docela nenápadně ty a hodil jsi mi záchranné lano. Bylo natolik silné, že sis mě dokázal přitáhnout co nejblíž k sobě. Tak blízko, kde ti ještě žádný jiný člověk nebyl. Pustil jsi mě do své hlavy, myšlenek, srdce.

Jen já vím, jaký opravdu jsi. A se mnou se takovým nebojíš být. Dokážeš si přiznat věci, které byly v tobě schované. Hluboko. Tak hluboko, že je nikdo nedokázal vytáhnout na světlo. A ty ses teď najednou nebál nechat je vyplavat na povrch. Dokážeš říct všechno, co cítíš. Ztratil jsi svou masku, která tě chránila. Ale vím, že nelituješ.

A taky vím, že pro tebe nikdy nezestárnu, protože ses prvotně zamiloval do mé duše.

A postupující věk, který sebou nese vrásky a stárnutí na tom nemůže nic změnit.

Právě proto, že duše může být pořád stejně krásná.


Stejně jako budu já, ve tvých očích.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama