Jsem Lucie....

5. října 2016 v 7:42 | Sig
"Jsem Lucie. Je mi 21 let. Dostala jsem se do pekla. A tohle je můj deník. Nepíšu ho pro nikoho, jen pro sebe, abych tady vůbec přežila. Vím, že nejsem žádná spisovatelka ani učitelka. Píšu, abych sama sobě připomínala, že stále žiju. Protože tady, tady nejsem vůbec nic."

Tohle byl její první záznam do deníčku. Dostala sešit jen na to, aby si do něj psala účetnictví. Ceny, za které pracuje. Aby věděla, kolik peněz za kterou službu dostane. Ale už po prvním dni si nemusela nic zaznamenávat. Její tělo si zapamatovalo velice rychle, jakou částku za co dostane.

Lucie vedla klienta nahoru po schodech do svého pokojíku. Bylo úplně jedno, jakou měl výbavu nebo kdo vlastně byl. To ani žádná z děvčat netušila. Nebylo to žádoucí. Cítila z jeho dechu alkohol a na posledním schodu jí málem upadl. Neměl asi tolik pít, zatímco sledoval dole u baru holky, tančící u tyče. Rozneslo se celkem rychle, že night club má novou krev. Nové, mladé maso ze zahraničí vždycky dokáže přitáhnout víc hostů. Proto taky Lucie dostala pokoj po Emě, která už byla okoukaná. A taky starší.

Konečně byli nahoře a Lucie vtáhla zákazníka dovnitř. V tomto pokojíku bez oken, kde byla jen postel, skříň na šaty a šminkovací stolek, žila celý svůj život od té doby, co ji její expřítel prodal. Prodal ji za několik desítek tisíc, které dlužil za hazardní hry. Utéct nemohla, neměla pas. Kam by taky šla? Nikoho kromě něj tady v cizím prostředí neznala. Ano, vydělávala si občas jako společnice, ale klienty si zatím vždycky vybírala sama. Nikdy nebyla děvkou pro každého. Svého přítele milovala a tuhle práci provozovala jen proto, aby se oni dva měli lépe. Aby toho mohla jednou nechat a oni dva si mohli založit rodinu.

Štiplavý puch z postele ji probral do reality. Byl cítit úplně všude. I když se jej snažila skrýt parfémem, bylo to ještě horší. Připomínalo jí to kočičí záchod nebo něco obdobně odporného. Lucie už stála před zákazníkem nahá a stahovala z něj košili. Rozepínala mu knoflíky od kalhot, zatímco on jí šmátral rukama po prsou a snažil se dostat ke klínu. Když už byl skoro nahý a seděl na posteli, začal jí titulovat děvkou, courou a jinými názvy, aby se pořádně rozehřál. Líčil jí, jaké perverznosti jí bude dělat. Ona se ho mezitím pokoušela vzrušit. Úspěch měla jen napůl, ale po chvíli se jí přece jen podařilo ho osedlat. Zachrochtal a přijal její rytmus. Prohlížela si ho. Vypadal jako smrtka. Nebo spíš její karikatura. Byl bledý a odulý. Černé huňaté obočí kontrastovalo s ustupujícími vlasy na spáncích a prořídlými pramínky, které se mu lepily vzadu na krk. V prvních dnech jí všichni klienti připomínali jejího expřítele. Tlusťoši, sadisté, starci. Ale jak dnů přibývalo, jeho rysy se vytrácely. Možná ho vytěsnila z paměti naschvál. Pro to, co jí provedl, nebylo žádné omluvy. Ona ho milovala. A on ji prodal jako auto. Jenže auto mu zůstalo, když jeho protihráčům pokru stačila ona.

Nahlas zasténala, protože věděla, že se to zákazníkům líbí. Přineslo to své ovoce, protože zrychlil. Nadával jí a ptal se, jestli má největší péro, co kdy viděla. Věděla, že musí říct ANO. Ale pohledem klouzala po tapetách až se zastavila u vybledlého fleku pod topením. Po chvilce k ní vztáhl ruce a chytil ji pod krkem.

"Koukej se na mě, když tě šukám!"

Chtěla aby ji pustil, ale čím víc se bránila, tím byl jeho stisk pevnější. Už lapala po vzduchu. Zatmělo se jí před očima z nedostatku kyslíku. On se k ní zatím divoce tisknul a dorážel. Najednou věděla, že tohle nemůže přežít. Že zemře. Zatočila se jí hlava.

V tom zákazník divoce zařval a udělal se. Bylo to v poslední chvíli. Padla na postel vedle něj a pocítila jeho studenou mokrou kůži na své. Rychle se od něj odtáhla.
Obléknul se a pohrdavě po ní hodil zmačkanou bankovku.
"Nebreč, zas tak strašný to přece nebylo. Jsi dobrá, příště si tě vezmu zase."

Odešel a Lucie svírala bankovku v ruce. Dole zabouchal kdosi do vodovodní trubky. To byl signál, že jde nahoru další muž.

Ráno, když odcházel poslední klient a ona slyšela, jak barman dole uklízí, vzala sešit a všechno si zapsala. Jedině tak se dokázala trochu uklidnit a na chvíli usnout. Jedině tak dokázala do své hlavy nevpustit démony. Ještě pořád ji po pokusu o škrcení bolel krk a nemohla pořádně polknout. Měla by být za čtyřista dnů volná. Přesně za takovou dobu by měla splatit svůj dluh. Respektive dluh, který nasekal její expřítel. Částku, za kterou ji prodal. On už nikoho nezajímal. Byl ze hry. Na rozdíl od ní.

Měla by být volná, pokud ji některý z těch psychopatů nepřiškrtí natolik, že už se neprobere.

Tohle riziko tu bylo pořád.


"Jsem Lucie. A nejsem vůbec nic..."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama