Při svitu svíčky

21. září 2016 v 20:03 | Sig
Vzpomínám na naše první setkání, kdy jsi opatrně vzal mou ruku do své. To byl náš první fyzický kontakt. Bylo to prosté podání ruky při seznámení. Žádné jiskření jako v četníkovi ze Saint Tropez, když potkal svou vyvolenou. A hned potom následovala Tvá roztomilá nejistota a rozpaky. Kdy Ti strašně moc záleželo na tom, abys udělal dobrý dojem. Aby ses mi líbil. Protože já se Ti líbila už dávno. Nevíš jak je to možné. Ale prostě to tak bylo. A naše první osobní setkání Tě v tom jen utvrdilo.

Vzpomínám, jak se nám to poprvé vymklo kontrole. Jak jsme užasle hltali svá těla. A užívali si každou vteřinu vzájemné blízkosti. Kdy jsi nemohl uvěřit, že se tohle děje. A děje se to právě Tobě.

Od té první chvíle uplynulo několik měsíců. Od té doby toho bylo mezi námi hodně řečeno. Slova plynula jako řeka.


Někdy byla krásně příjemná a osvěžující jako proudící voda v létě. Jindy zase měla sílu mořského příboje. Někdy byla nevyzpytatelná a zrádná jako voda v lomu, kdy nevíme, jak je hluboká a jestli někde nevyčnívají skály, o které se můžeme poranit. Občas měla schopnost tsunami, která chce všechno krásné zničit.

Bezohledně.

Ale slova jsou pořád jen slova. Ať jsou jakákoliv. I když ve tmě nejsou vidět.
Když Tvou tvář pokropily poprvé moje slzy, bezpečně jsi poznal, že tohle je opravdové. Že to nejsou slzy smutku, ale štěstí a množství lásky, které potřebuji někomu dát. A vím, že Tobě můžu.


Vím, že u Tebe je v bezpečí. Stejně jako se cítím já, když mě tvoje ruce obejmou a naše těla se propletou tak těsně, že by mezi námi nepropadlo ani peříčko.


Když se podívám do Tvých očí, vidím v nich všechno. Stejně tak, jako Ty v těch mých. Jsi moje otevřená kniha, ve které můžu snadno číst.


Při plápolavém svitu svíčky se Tvoje oči leskly. Nevím, jestli touhou, nebo dojetím. Možná obojím? Vypadal jsi v té chvíli, jakoby Ti bylo dvacet let. Bezbranný mladý muž, vydaný napospas ženě svého srdce. Připadal sis tak?

Po naší poslední společné noci vím, že ať bude mezi námi řečeno cokoliv, ať úmysly budou sebečistší, ať budeme oba zapojovat rozum sebevíc, nic to nezmění na tom, že nás nespojuje jen sex, kterému ani jeden z nás tak neříká. Protože naše splynutí je o milování, kdy se dáváme tomu druhému nejen pro chtíč, ale abychom udělali toho druhého šťastným.


Já chci, abys byl spokojený Ty. Ty chceš, abych byla spokojená já.

Dáváme si navzájem o hodně víc, než naše těla.


Souzníme.



Můžeme chtít něco víc?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama