Cukr a bič

18. září 2016 v 18:57 | Sig
Po hádce zamířil do koupelny. Vždycky po "trestu" následovala "odměna". Připadala si jako kůň, kterému je po drezúře nabídnutý cukr. Cukr a bič. Bič a cukr. Jenže tenhleten "cukr" jí vždycky zkořknul.

Z koupelny k ní doléhal jeho zpěv a zvuk tekoucí vody. Její manžel bych chorobně čistotný, umýval se snad stokrát denně. Divila se, že sex mu špinavý nikdy nepřipadal.

Vešel do pokoje, zahalený jen v ručníku kolem beder a oblakem vůně, kterou nenáviděla. Proč si nemůže vystačit jen s vůní čerstvě umyté pokožky? Sice jí tvrdil, že to dělá kvůli ní, ale jí se vždycky akorát tak zvedl žaludek z přemíry toho nenáviděného parfému.

"Co tady tak stojíš? Koukej se jít rychle osprchovat!" zavelel. Přichází "odměna" - čas na sex, prolétlo jí hlavou. Otevřela pusu, ale hned ji zase zavřela, když si vzpomněla na pravidla, která její manžel nastavil už v den jejich sňatku. Bylo jich deset, stejně jako božích přikázání. Byla to náhoda? To si myslela zpočátku. Teď po několika letech nepochybovala o tom, že její manžel všechny body vymyslel jen proto, aby ji týral. Nikdy na ni sice nevztáhnul ruku, ale psychickou bolest jí uměl způsobovat dokonale.

Pohnula se jako mechanická hračka směrem ke koupelně. Co kdybych teď jednoduše minula ty dveře a jinými vyšla ven? Pokračovala dál chodbou, zatímco se jí honily hlavou myšlenky, že projde vstupními dveřmi, nastoupí do výtahu a už se nikdy nevrátí. Najednou se ocitla u dveří a zjistila, že drží v ruce kliku. Jen ji stisknout a cesta ke svobodě bude volná. Překvapeně ucukla rukou, jakoby by klika byla rozžhavená. Bože, co ji to napadlo? O čem to uvažuje? Ale ta myšlenka ji lákala a uhnízdila se jí v hlavě. Jen těžko a pomalu se vzdalovala od vstupních dveří směrem ke koupelně. Ale věděla jistě, že kdyby neměla dcerku, už dávno by odešla.

V koupelně se důkladně umyla shora i zespoda. Ještě kapku parfému a je připravená na "odměnu". "Kde jsi tak dlouho? Byla jsi tam celou věčnost!", nevrle ji přivítal její muž, který už ležel nahý na posteli a jeho ztopořený úd na ni mířil jako vykřičník.

Někdy ji napadlo, že ji ponižuje záměrně, aby měl větší potěšení z "odměny", ze sexu. Nejraději by ten jeho "dar" odmítla, ale v pravidlech, která se za ta léta musela naučit zpaměti, stálo jasně, že si to nesmí dovolit. Hedvábný župan nechala sklouznout z ramen a přistát u jejích nohou. Při pohledu na její nahou krásu se jejímu manželovi zrychlil dech. Lidé říkali, že je krásná, ona si to však neuvědomovala. Podle ní bylo na každém člověku něco krásného. Občas sice vnímala touhu, kterou vzbuzovala v mužích, ale vždycky ji udivovalo, že se za ní muži, i ti, kteří kráčeli po boku svých žen, otáčejí.

"Pojď ke mně!" majetnicky rozkázal její muž. Když popošla k posteli, surově jí chytil za ramena a stáhl k sobě. Zabolelo ji to, ale potlačila vzlyk.
"Jseš jen moje! Jenom moje! Slyšíš??" hlasitě supěl a dýchal jí do ucha.

Pevně chytil její vlasy a hlavu stáhl dozadu. I to ji bolelo, ale nebránila se. Věděla, že by to bylo ještě horší. I tohle patřilo do jeho pravidel a bylo to pravidlo číslo jedna. Přisál se k jejímu krku. Představila si fleky, které bude muset zítra zase zatírat makeupem. Proč jí to vždycky udělá na místě, které je všem na očích? Značkuje si ji jako dobytek. Přetočil si ji na bok a bez milosti do ní vniknul. Stále ji přitom držel za vlasy a surově přirážel.

"Vzdychej! No tak dělej, couro! Víc!!!" zachroptěl.

Ať už to skončí, modlila se.

"Neslyšelas? Přece ti to dělá dobře, ne? Tak vzdychej pořádně!" zatahal ji bolestivě za vlasy. Poslechla a on začal prudce dýchat, zatímco ji napichoval jako sele na rožeň. Blížil se k vyvrcholení. Překulil si ji na břicho a přinutil kleknout na čtyři. A potom....konečně....

Odvalil se stranou a spokojeně si odfrknul: "Líbilo se ti to?"
Jakoby na tom záleželo, pomyslela si, ale pro jistotu urychleně přikývla. Jemu to ke spokojenosti stačilo. Dech se mu začal pomalu prohlubovat, až přešel do tichého pochrupování.

Stále ležela na břiše, po tváři jí stékaly slzy a mezi nohama teplé semeno. Bylo jí to jedno. Zabořila obličej do polštáře, aby utlumila vzlyky. Kdyby zjistil, že pláče, následoval by další trest. Jakoby nestačilo, že jí zakázal na dva měsíce navštěvovat její matku jen proto, že zjistil, že má o 4 centimetry kratší sukni, než dovolovalo pravidlo číslo pět.

Před očima se jí ale pořád objevoval stejný lákavý obraz.

Jak potichu otvírá dveře a navždy opouští tenhle byt....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama