Jsme zranitelní...

20. července 2016 v 18:19 | Sig
Taky jste si někdy přáli mít kolem srdce slupku, přes kterou by nic neproniklo? A to jen z toho důvodu, abyste nebyli zranitelní? Abyste necítili zklamání z chování ostatních lidí? Aby vás nic z toho, co se stane, nebolelo?

Být ledovou královnou jsem si přála několikrát v životě. Většinou to přišlo v době, kdy mi někdo ublížil. Tím, jak se ke mně choval. Zranitelný člověk je snadnou kořistí, myslela jsem si.

Jenže pokud si vytvoříme tvrdou slupku kolem svého srdce, necítíme pak nic. Ani lásku, ani radost. Nedokážeme ji přijímat tak, jak bychom si zasloužili.

Je potřeba si uvědomit, že být zranitelný neznamená být slabý. Naopak ve zranitelnosti je síla. Síla, která nám dokáže dát vnitřní svobodu. Uzavřené srdce nás udělá nepřístupnými, necitlivými a nesvobodnými.

Mnohdy to ani nevnímáme. Že jsme uzavření natolik, že navenek můžeme působit například arogantně. Nebo jako studený psí čumák, jak se říká.

V každém z nás je odvaha a síla být zranitelní a otevřít se všem těm krásným věcem, které k nám v životě přicházejí. Pokud se pořád bráníme, děláme chybu. Možná si tu tvrdou slupku budujeme proto, že nám dodává pocit, že na nás nikdo nemůže. Jenže si neuvědomíme, že tahle obrana vznikla jen ze strachu, nikoliv z lásky, a proto nám vůbec v ničem nepomáhá. Možná necítíme tolik bolesti, když dojde ke zranění, ale taky necítíme lásku a štěstí, které si tolik přejeme.

Skutečná ochrana a pocit bezpečí spočívá v tom, že si uvědomíme, že nikdo a nic nad námi nemá moc tolik, jako my sami.

Pokud toužíme být milovaní, je otevřené srdce základním krokem k tomu, aby se to mohlo stát. Budeme-li mít své srdce uzavřené, můžeme být obklopeni spoustou milujících lidí a sebevětším množstvím lásky, ale milovaní se stejně cítit nebudeme. Je to jen na nás.

Nebojme se odkrýt svoje nitro, aby k nám mohlo proniknout štěstí.

Abychom vnímali všechnu tu nádheru, která je všude kolem.

Abychom si mohli užít třeba dnešní úplněk. Jen tak sedět někde venku a sledovat tu opojnou záři, která se bude rozlévat všude kolem nás. Až se nám bude tajit dech z té nádhery. Budeme ji vnímat všemi smysly. A možná někteří z nás pak snáz pochopí, že....

Všichni máme právo být sami sebou. Takovými, jakými opravdu jsme. Ne takovými, jakými se zdáme být druhým.



Nebojme se být svobodnými bytostmi.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama