Co odnesl čas

2. července 2016 v 13:41 | Sig
Zrovna si přišel s kamarádem pro drink na bar. Měl rád tuhle oldies diskotéku. Nechodil sem sice často, ale o to víc si každou svou návštěvu užil. Několik piv, něco panáků, tanec, provětrat trošku svoje ego. I když měl teprve nedávno za sebou Kristova léta, byl už několik let ženatý. A jeho manželka mu dala krásnou holčičku, které byly před nedávnem čtyři roky. Miloval toho malého blonďatého andílka, i když s jeho maminkou už to tak růžové nebylo. Právě prožívali odluku od stolu i lože.

Patrik se prozatím odstěhoval ke svým rodičům a tak nějak čekal jak se situace vyvine. Nebo si srovnával myšlenky? Nevěděl. Každopádně, když ho večer Aleš vytáhl na drink, byl rád, že může vypadnout a chvíli nebude o ničem přemýšlet. Jen si užije hezký večer.

V tom mu oči spočinuly na jedné ženě, která si u baru objednávala svoje pití. Vždyť tu tvář zná! Je to sice už skoro 15 let, ale moc dobře si pamatuje tuhle výraznou bytost. Která vyzařuje ženskost každým kouskem své kůže. I když uběhlo tolik času, ona jakoby se vůbec nezměnila. Moc dobře si vzpomínal, jak se před tolika lety seznámili v jednom baru. A že asi měsíc spolu udržovali styk. A to doslova. Bylo mu tenkrát 19 nebo 20 let. Ona byla samozřejmě starší. Téměř o 20 let. Ale to, co s ní prožil, na to nikdy nezapomene. Vybavilo se mu okamžitě její jméno, bydliště, byt, věděl, kde přesně stála postel. Věděl, kde pracuje. Pamatoval si, jak potkal na chodbě jednou k ránu jejího syna, který byl jen o 2 roky mladší než on. To byl tenkrát trapas.

A teď mu tuhle vílu, se kterou prožil nejeden orgasmus, osud naservíruje pod nos znovu. Je to stoprocentně ona. Vlastně ho tenkrát mrzelo, že to museli utnout. Ale tehdy se zrovna rozváděla, takže měla trošku jiné starosti, než se zabývat jedním mladým poblázněným klukem. Chtěl ji. Tenkrát s ní chtěl být víc, ale jeho sportovní kariéra mu to nedovolovala. Ovšem o tom, že byla už tenkrát jeho Bohyní, ke které vzhlížel - o tom nebylo pochyb.

A teď tu stojí kousek od něj. Mrknul na ni. Podívala se jeho směrem a v jejím pohledu se objevil otazník. Usmál se na ni. Ona úsměv opětovala. To mu dodalo odvahu jít za ní. I když se vlastně znali už tolik let, netušil, jestli si ho bude ještě pamatovat. Pošeptal něco kamarádovi, nasadil neodolatelný úsměv a vykročil směrem k ní.

"Ahoj" řekl neutrálně. Odpověděla stejně.
"To je doba, co jsme se neviděli viď?"
"My se známe?" zeptala se. A jé, je to tady, pomyslel si.
"No ano Evičko - už asi 15 let."
"Jakto, že víš, jak se jmenuju?"
"No já toho o tobě totiž vím celkem dost, protože před 15 lety jsme spolu měli románek." A začal jí popisovat na co vše si vzpomíná.

Evu jakoby zatloukl do země. Stála tam jako solný sloup, neschopná čehokoliv. Toho sympaťáka si vůbec nevybavovala. Když jí řekl, jak se jmenuje, zbystřila. Ano, na jednoho mladého fotbalistu si matně pamatuje. Seznámili se tekrát v jednom podniku, kde byla se svou kamarádkou. Líbil se jí. Ona jemu taky. Slovo dalo slovo, vyměnili si telefonní čísla a příště za ní přišel právě na tuhle oldies diskotéku, kde slavila s kamarádkami narozeniny. Co si pamatovala Eva naprosto přesně bylo, jak tenkrát přišel v bílém tričku (neví, proč zrovna to tričko jí tak utkvělo v paměti), a choval se k ní jako ke královně. S respektem, ale s takovou pozorností. Neustále jí objímal kolem ramen, tiskl jí ruku, chodil jí pro drinky, líbal ji do vlasů. Prostě jako zamilovaný blázen. Možná jím tenkrát i byl. Ale ona mu nevěřila. Přece jen byl tak mladý. A nevybouřený. A ona měla tenkrát už dvě děti. A spoustů průšvihů a nepříjemných životních situací za sebou. Nevěřila mužům. Preventivně.

Čím víc Patrik mluvil, tím víc se jí začalo vybavovat detailů. Ovšem ne na všechny si vzpomínala tak dobře jako on. Bohužel další životní karamboly jí ony příjemné situace s ním navěky schovaly někam hluboko do podvědomí, odkud je nebyla schopná vylovit. Viděla na Patrikovi, že ho to mrzí, že si nemůže vzpomenout na věci, které on uchovával ve své mysli po celou dobu.

Ne, dnes ji nenechá jen tak odejít.

"Jsi tu sama?" zeptal se v obavě, že řekne, že je tu s přítelem, nebo manželem.
"Ne, s kámoškou," odpověděla, "jestli chcete, můžete si s kamarádem přisednou k nám. Jí to bezpečně vadit nebude."
"Tak skvěle, jdu mu říct a za chvilku jsme u vás."
"Tak fajn, budem se těšit, kluci," řekla s úsměvem, pobrala drinky a odešla ke stolu.

Poté co Patrik všechno ve stručnosti převykládal Alešovi, vzali svoje piva a vykročili. Po podání ruky se usadili a začali si povídat. Patrik seděl u Evy tak blízko, že mohl vnímat vůni jejího kokosového šamponu. Ona zase jeho nevtíravou, ale o to svůdnější kolínskou. Když jí něco šeptal do ucha, přivřela oči a nasávala tu neodolatelnou vůni. Lehce se dotkla rty jeho tváře. Měl na ní takové jemné chmýří jako má pampeliška při odkvětu. Vousy mu rostly docela legračně - vypadal jak mušketýr s bradkou. Ovšem kdyby víc bouchnul dveřmi, hrozilo by, že mu ten porost opadá.

Držel její ruku ve své. Občas ji pohladil. Bylo mu jedno, jestli někdo uvidí jeho projevy náklonnosti. Chtěl, aby se Eva cítila tak dobře, jako on. O tom, že to tak bylo, se nedalo pochybovat.

Dá se vstoupit podruhé do stejné řeky? Tahle myšlenka ho pronásledovala od první chvíle, kdy Evu uviděl. Ta "řeka" plynula 15 let naprosto nekontrolovatelně. Neměl přehled vůbec o ničem z jejího života. Co když ho zase unese ve svém dravém proudu? Nebo se zatočí v peřejích a utopí se? Bylo by to stejné jako před tolika lety, nebo jiné? "To nevíš, dokud to nezkusíš," pomyslel si Patrik.

Večer ubíhal velice uvolněně, Aleš s její kamarádkou se bavili taky dobře. Vypadali téměř jako dva spokojené páry, které se vydaly za zábavou. Při ploužácích se Patrik s Evou k sobě tiskli tak, že by mezi nemi nepropadlo ani párátko. Jeho ruka kolem jejího pasu. Její ruka kolem jeho krku. Jeho ruka na její tváři. Jeho rty hledající ty její tak dlouho, až se spojily v polibku. Prvním. Po tolika letech. Byl sladký. Takhle musel chutnat i ten úplně první, pomysleli si oba současně, když přivírali oči.

Bylo jim jedno, že pomalé písničky už skončily a DJ nasadil něco svižnějšího. Nevnímali ostatní hosty kolem sebe. Na parketu jakoby byli sami. Jen jeden pro druhého.

Když se vrátili se stolu, věděli, že i dnešní večer bude mít konec. Čas plyne tak rychle, když prožíváte něco příjemného. A vleče se, když na něco čekáte. Patrik s Evou se zvedli, že jdou ven na vzduch. Jejich přátelé zůstali u stolu, byli tak zabraní do hovoru, že si téměř nevšimli, že zmizeli.

Venku se Patrik posadil na lavičku a Evu stáhl k sobě na klín. Smála se, že bude litovat. Že už nemá takovou váhu jako před lety. Už dávno je pryč jejích 65 kilogramů. Patrikovi to nevadilo, chtěl ji mít co nejblíž u sebe. Vnímat její hebkou kůži, když mu dala ruku kolem ramen. Vnímat její polibky, kterými ho zasypávala a on jí je vracel. Najednou to bylo všechno zpět. Jakoby čas ani neexistoval.

Ztratili o něm naprosto pojem. Až když Aleš s její kamarádkou přišli s notným pokašláváním k jejich lavičce, zjistili, že diskotéka už skončila. A tak nešikovně, že rozjezd jim právě ujel. Museli čekat 45 minut, než pojede další. Ovšem noc byla krásná a vlahá, taková jaká jen letní noc dokáže být, takže jim nedělalo problém sednout si na další lavičku přímo u zastávky a čekat. Povídali si. Všichni čtyři. Únava se na nich už začala podepisovat. Eva dala hlavu na Patrikovo rameno a zavřela oči. On pořád povídal. Měl uklidňující hlas. Eva přestávala vnímat slova. Jen cítila jeho ruku kolem svých ramen.

Najednou tu byl autobus. Nastoupili a nechali se odvézt na nádraží, odkud jezdí autobusy všemi směry. Každý z nich jel jiným číslem spoje. I když Patrik Evě nabídnul, že ji doprovodí až domů, s díky odmítla. Uvědomovala si, co by následovalo. Nebyla si jistá, že by to byl dobrý nápad. I když neměla oficiálního přítele a tím pádem by jí nic nebránilo Patrika pozvat k sobě. Ale kouzlo toho večera by mohlo zmizet.

Zmizet tím způsobem, že by oba očekávali, že se vrátí něco, co už jednou zažili. A člověk který očekává, bývá často zklamaný.

Bude lepší se naposledy obejmout a vyměnit si kontakt pro případ, že by se chtěli ještě někdy potkat.

Ale jestli to opravdu udělají, co bude pak?


Nevstoupíš přece dvakrát do stejné řeky...?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama