Červen 2016

Pánská jízda....

27. června 2016 v 17:45 | Sig
Měli týden s chlapama jen pro sebe. Nazvali tu akci Pánská jízda na kolech, a i když na ně nasedli až po prvních dvou dnech, věděli, že budou mít dostatek času všechno dohnat. Napřed se přece musí seznámit s prostředím. A když seznámit, tak pořádně, tudíž u toho musí být dostatek alkoholu. Takže druhý den od nich nikdo nemohl očekávat nějakou vyčerpávající túru na kolech, to se dá jistě pochopit.

Zapadli do nejbližší hospůdky svlažit hrdlo hned poté, co byli nalezeni kamarádem v lese, ve kterém se naprosto ztratili (překvapilo je to, vždyť přece všichni muži mají orientační smysl - nebo ne?). Možná jen zrovna měli své dny :-). Bylo jich šest a do lesa se vydalo pět z nich. Takže ten šestý, kterému onen smysl nechyběl, je mohl jet nadšeně zachraňovat. Samozřejmě, že s nadšením záchranná akce neměla nic společného, ale všechno si to pěkně vyříkali nad sklenicí nádherně oroseného piva.

Hned, jak ji zahlédl, když poprvé prošla kolem jejich stolu, líbila se mu. Vysoká, s maskáčích a pohorkách vypadala celkem drsně. I přesto z ní cítil ženskost. Seděla u vedlejšího stolu s kamarádkou a cucaly pivo. Šest rozesmátých mužů na dovolené a dvě ženy se stejným "osudem". Všichni chtěli zapomenout na každodenní stres a starosti. Měli v úmyslu si dovolenou prostě jen užít podle svých představ.

Koukal pořád jejím směrem, ale ona zpočátku jeho pohled vůbec nezachytila. Bavila se s kamarádkou a smály se něčemu dozajista vtipnému. Jen doufal, že ne jim. Byli od sebe natolik daleko, že jednotlivá slova mu unikala. Muži jsou sice alfa samci, ale když mají vyvinout nějakou iniciativu, mnohdy jim objekt jejich touhy uteče dřív, než stačí zformulovat myšlenku.

Nechtěl, aby to tak dopadlo. Chtěl o ní vědět víc. Přemýšlel marně, jak na to. V tom jedna z oněch dvou žen na něj zakývala prstem, kterým mu sdělovala, aby přišel blíž. I když to nebyla ta, kterou si vyhlédnul, zvedl se a šel. Přišel k jejich stolu a zeptal se: "Co jsem provedl?" a nasadil neodolatelný úsměv.

Daniel byl kus chlapa - v jeho objetí by se zcela jistě ráda ztratila nejedna žena - pomyslela si ta, která se mu líbila, hned poté, co vstal od stolu.

"Nic jste neprovedl, jen máme na vás takovu prosbu. My jsme tu na dovolené a druhá část naší skupiny jela kamsi na výlet. Prý tu zdechl pes. Tak bychom je potřebovaly přesvědčit, že to tak není. Můžeme se s vámi vyfotit? Pak jim tu fotku pošleme, aby aspoň trošku záviděli, protože nás je taky šest, i když ženy jen 4." odpovídaly ženy na přeskáčku. Jednu větu jedna, další druhá. Byly sehrané.

"Není vůbec žádný problém, rádi vyhovíme tak okouzlujícím ženám", odpověděl a už je zval k jejich stolu. "A víte co? Vezměte si s sebou rovnou svoje věci a přisedněte si k nám. Prosím, prosím, " dodal.

Ženy se na sebe usmály, pobraly batožiny a zvedly se. U pánského stolu už proběhlo několik piv, takže náladu měli všichni hoši naprosto skvělou. Vypadali na to, že ženská společnost byla to poslední, co jim chybělo ke štěstí, takže je uvítali s radostí. Z každé strany objali obě dvě ženy a cvak, fotka byla na světě. Mohla být odeslána první skupině.

Odpověď následovala obratem: "TSSS - ČUBKY" - ale neznamenalo to nic hanlivého, takhle se totiž dovolenková banda žen titulovala běžně. Pak následovalo seznamování. Muži jej měli jednodušší, protože ženy byly jen dvě. Petra a Lucka. Takže Petra se jmenuje - blesklo Danovi hlavou, výborně. Pak už po sobě pokukovali celou dobu a když je "děvčata" pozvala na večerní grilovačku do chalupy, začal se těšit. Neméně ostatní jeho kolegové, protože penzion, ve kterém bydleli oni, tuhle vymoženost neskýtal (neskýtal vlastně prakticky nic kromě postelí, stolu a pár židlí). I když situovaný byl dobře. Necelý kilometr od chalupy žen. Proběhla výměna telefonních čísel a kdo jiný než Petra s Danem by si je měli vyměnit?

Poté, co si domluvili kdo co večer přinese, obě zanechaly partu mužů napospas jejich dalšímu osudu. Těšily se a říkaly si, jak budou ostaní překvapení, až jim sdělí, kdo přijde na večeři.

Večer se přiblížil velice rychle. Poté, co Dan zavolal Petře, jestli můžou dovézt proviant, se zanedlouho objevili s kastlem piv, rumy, naloženou krkovičkou a dalšími věcmi, aby hned nato zase odjeli, připravit se na dlouhý večer.

Uvítání a seznamování všech se všemi bylo velice zábavné. Hlavně poté, co Lukáš skočil bombu do bazénu, který byl u chalupy a potopil obě láhve rumu, které se chladily na schůdcích. Vylovit je, byl nadlidský úkol, protože nebylo vidět úplně na dno. A voda nebyla zrovna nejteplejší. Nakonec se zadařilo, takže zábava se mohla rozjet naplno. Bylo velice zábavné poslouchat, jak se Morava prolíná s českým přízvukem. Způsobilo to nejednu humornou situaci. Dan si sedl strategicky vedle Petry. Chtěl se jí dotýkat a taky to udělal. Napřed jí podal sklenici, do které jí dolil dostatek alkoholu smíchaný s colou. Staral se o ni vlastně po celou dobu. Tu jí odsunul židli, támhle jí podal jídlo, jindy jí přišel pomoct do kuchyně, kde cosi chystala. Podíval se na ni a chytil ji kolem pasu. Nenásilně, jemně. Otočil si ji tak, aby se mu musela podívat do očí. Usmála se na něj. On na ni. A pak jí dal jemný polibek. Zprvu se jen tak letmo dotkl jejích úst. Zašimralo ji to, jakoby se jí o rty otřel motýl svými křídly. Pak si ji přitáhl blíž k sobě. Ona mu položila ruce kolem krku a začali se líbat. Jemně a přitom důrazně. Žádostivě. Byla to krásná chvilka, kdy oba přestali vnímat okolní svět. Ale huronský výbuch smíchu zvenčí je vrátil zpět do reality.

Pohlédli si do očí, usmáli se na sebe a ruku v ruce se vrátili za ostatními. Celý večer seděli bok po boku a jeho ruka hřejivě svírala tu Petřinu. Občas ji obejmul kolem ramen, to když viděl, že se trošku otřásla zimou. Naklonil se k ní a šeptal jí do ucha. Ptal se jí, jestli něco nepotřebuje. Zavrtěla hlavou, že se cítí naprosto spokojená. Ostatní kamarádi si ho začali dobírat, že se zamiloval. Ingnoroval jejich narážky. Prostě mu bylo dobře. A dobře bylo i Petře. Vrněla, hlavu opřenou o jeho rameno a říkala si, kéž by tento večer nemusel nikdy skončit. Bylo to tak romantické. Měsíc svítil v celé své kráse. Všude kolem posvátné ticho. I výbuchy smíchu nakonec ustaly. Dostavila se únava a proto nadešel čas se rozloučit. Všichni muži se zvedli k odchodu, že je nejvyšší čas večírek ukončit. Petra s Danem se na sebe smutně podívali.

Bylo jim jasné, že tohle bylo kouzlo jednoho jediného večera. Pomíjivé a neopakovatelné. Když všichni vstali, aby si potřásli rukama, jen oni dva se objali. Zmizela i přes svou výšku v jeho mohutné náruči. Pohladil ji po vlasech a po tváři a řekl: " Jsi krásná. Přeju ti hezký sny miláčku." Poděkovala a políbili se. Připadali si, jakoby právě vypadli z červené knihovny. Nebylo v tom vlastně ani nic sexuálního. I když si oba dovedli představit, že by se mezi nimi mohlo odehrát i něco víc.

Když uléhala do postele, vybavila si, jak ji jeho polibky šimraly na tváři. Cítila mrazení po celém těle. A nebylo to přemírou sluníčka, jehož paprskům se oddávala po celý den. Byla rozpálená ze zcela jiného důvodu. Toužila ho ještě vidět. Byla si jistá, že i on ji.

Ráno si přečetla SMS, kterou poslal už v době, kdy se rozloučili. "Dobrou noc miláčku". Odpověděla tedy: "Dobré ráno..". Ale zpráva po celý den zůstala nedoručená. Nevěděla proč. Mrzelo ji to. Ale vzhledem k tomu, že jeden z pánů si omylem odnesl bundu, která mu nepatřila, věřila, že se ještě potkají. Věděli přece, kde bydlí. Přece by Dan neodjel bez rozloučení..?

Druhý den odpoledne se opravdu nečekaně objevili. Byli jen dva. Lukáš s Danem. Přinesli láhev šampusu jako poděkování za krásný večer a omluvu za kamaráda, který to přehnal s alkoholem, měl trošku připitomnělé řeči a nakonec odnesl cizí šatstvo. Ale jeho opilecké narážky nikomu nevadily, Petra ho vždy dokázala náležitě setřít. Což nelibě nesl. Asi nebyl zvyklý na moc průbojné ženy s proříznutou pusou. Ovšem ostatní se naprosto skvěle bavili.

Petra zrovna ležela v miniaturních plavkách na dece na trávníku, když uslyšela přijíždět auto. Myslela si, že se vrací zbytek osazenstva z výletu. Proto ani neotevřela oči a dál se oddávala slunečním paprskům. Když tu náhle jí přistál polibek na tváři a slyšela: "Ahoj krásko." Překvapeně otevřela oči, v nichž si Dan mohl přečíst, že ho ráda vidí. Vysvětlil jí, že mobil bohužel někde v noci ztratil, takže pokud mu psala, nic si už nemohl přečíst. Tohle vysvětlení jí stačilo, aby se cítila líp. Neměl její číslo, nemohl se s ní rozloučit, proto z těch šesti to byl právě on, kdo přijel. Aby ji ještě viděl.

Chvilku poseděli a poklábosili, ale vzhledem k tomu, že muži druhý den brzo ráno odjížděli k domovu, věděla, že se s Danem vidí naposledy.

Proto také objetí, kterým se rozloučili, bylo jiné.

Poslední pusa a poděkování za to, co bylo.


A taky za to, co by možná mohlo být, kdyby.....


Barevné pilulky..

8. června 2016 v 22:14 | Sig
Představte si, že máte možnost vybrat si jednu jedinou barevnou pilulku, která by vám umožnila určité věci.


Žlutá pilulka - vrátit čas.

Zelená pilulka - vymazat vzpomínky.

Modrá pilulka - být s tím, koho miluješ.

Oranžová pilulka - posunout čas dopředu.

Červená pilulka - zrušit všechny nemoci.

Fialová pilulka - být šťastný/á.

Šedá pilulka - nemít žádné problémy.

Černá pilulka - být nesmrtelný.


Co se týče mě, i když nemám problém s polknutím více pilulek, tady bych si mohla vybrat jen jednu. A která by to byla? Asi to jde s věkem. Dřív bych zvolila modrou, případně fialovou. Nebo i žlutou......

A teď? Teď by moje volba byla jednoznačná.

Já volím červenou. Protože když budou všichni mí blízcí včetně mě zdraví, budu i šťastná a všechny problémy vyřeším když ne levou zadní, tak pravou přední. I když to někdy třeba tak zpočátku nebude vypadat. Ale když je člověk zdravý, má vše, co potřebuje. Protože má sílu se postarat.

A co bych měla z toho, že bych mohla být s tím koho miluju, když by byl on nebo někdo jiný z mé rodiny vážně nemocný?

Proč vracet čas?

Proč chtít být nesmrtelný?

Zdraví je to, co má hodnotu. Které když máš, nevnímáš ho. A když ho ztratíš, nemáš vlastně nic.


Řeknete mi, kterou barvu byste si vybrali vy?

Holky nad padesát...

3. června 2016 v 22:10 | Sig
Holky za padesát, všechny je mám rád......

Jasně, tohle klasika od Lucie.

Ale já nechci psát o holkách ZA padesát, ale o holkách PŘES padesát. Možná i proto, že si tak trošku přihřeju vlastní polívčičku.

Myslíte, že ženy přes padesát už nejsou zajímavé? Omyl! I když tak trošku chápu, že pokud vám je kolem 20 let, padesátka vám může přijít nejen tak trošku za Zenitem, jak se říká, ale můžete si i myslet, že taková žena už je vlastně skoro mrtvá. Nebo v důchodu. Jojo, taky si pamatuju, jak jsme si v osmnácti říkali, že ti třicetiletí jsou naprostí starci nad hrobem :-)

Ale s přibývajícím věkem přicházím na to, že jsem vlastně ještě pořád mladá. Jen to na mě přestává být krapet vidět. :-) Jenže se cítím daleko líp, než když mi těch dvacet opravdu bylo. A víte proč?

Protože holky přes 50 jsou ženský! Dávno už zapomněly na romantiku patnáctiletých, aktivitu a elán dvacetiletých a racionální úsilí těch, co jim je přes třicet. Viděly toho už hodně. Někdy až musely přivřít oči nad tím, jaký to byl fičák. Ale nakonec je znovu otevřely dokořán. Aby mohly znovu žít naplno. Aby mohly novýma očima znovu spatřit svět, všechny svoje blízké a nakonec i samy sebe. Aby znovu uvěřily v něco lepšího, protože to horší už se jim stalo. Ony přežily možná právě proto, že nepřestaly věřit v něco lepšího. A toho lepšího se jim dostává, protože to jsou schopné vidět i tam, kde mladší nanicovaté děvenky nevidí nic. Mají rozostřené vidění, vnímavý sluch a jemné ruce. Proto k nim to nejlepší nemá sebemenší problém přijít.

Jsou krásné. Opravdu! Nesmějte se - nejsou jen hezké, jsou opravdu krásné. Neuvěřitelně krásné. Protože dokážou přiznat, že jsou jaké jsou. Přijmout se. A všechny ty jejich ruce-nohy-zadky-prsa-bříška mají rády. Naučily se to.

Znají jedno tajemství tyhle holky přes padesát. Mají po krk řečí o příjmech, kariéře, úspěchu a sociálním statutu. Ony totiž s jistotou vědí, že všechno to, co ukazuje televize, co se píše na internetu nebo sociálních sítích a probírá ve fitkách není důležité. Znají to nejdůležitější a mlčí. Mlčí o tom, co je v životě nejdůležitější: život sám, jeho chuť, jeho barva, jeho rytmus, jeho vůně, umění mít potěšení a radovat se z každého dne.

Už dávno nepěstují vybroušené fráze. Přestaly "aktivně vyhledávat". Protože našly toho, koho potřebovaly nejvíc. Totiž samy sebe. Takové jaké jsou. A ono se ukázalo, že právě takové - opravdové - jsou pro všechny okolo velice zajímavé. A to skutečně prakticky pro všechny. A pro chlapy, co za něco stojí, o to víc.

Znovu umějí srdceryvně plakat a smát se, až sotva dechu popadají. Už si odchodily svoje v neprůstřelné vestě společenské slušnosti, požadavků, zákazů a povolení. Přestalo je bavit ovládat se - rozpřáhly ruce a ocitly se na svobodě - živé, plné citu a skutečné...

Žijí tak, jako dýchají. Hned bouřlivě, hned klidně. Hned něžně a sotva slyšitelně a hned zase ve spěchu a s nadšením. Dýchají v rytmu života a žijí v rytmu dýchání. Konečně se jim to po padesátce začalo dařit. Žít ve stejném čase se životem.

Žijí tak, jako dýchají: hned bouřlivě, hned klidně, hned něžně a sotva slyšitelně a hned zas ve spěchu a s nadšením...Dýchají v rytmu života a žijí v rytmu dýchání.. Konečně se jim to po padesátce začalo dařit: žít ve stejném čase se životem.

Holky přes padesát nejsou žádné usedlé paničky. Nosí dlouhé sukně, protože je to hezké. Nosí i mini, stejně tak jako džíny. A nejrůznější bižu. Vykašlaly se na drahé značkové ozdoby.. Už nemusejí dokazovat "já mám taky na zlato". Je pro ně důležité, aby se to líbilo jim samým. Nechtějí nic slyšet o tom, co je "moderní" , "trendy" a "in" v této sezóně. Potřebují, aby to bylo hezké pro ně osobně. A v tom "hezké" je obsaženo hodně ženského, milého a neuspěchaného.
Holky přes padesát přestávají počítat kalorie. Protože láska, zájmy, pohyb, nadšení, inspirace, to všechno působní mnohem účinnějši než fitness a plastičtí chirurgové. A právě proto jsou tak pěkné...


Holky přes padesát poslaly daleko a navěky pryč motivační a různé jiné akce, které jim připadají jako ztráta času. Znají totiž cenu každé minuty. Všechno stíhají, nikam nechodí pozdě, protože nikam nespěchají.


Nedosahují.
Nebojují.
Neusilují.
Prostě žijí.
A určitě vědí, že po padesátce je všechno ještě mnohem, mnohem zajímavější

Věnováno všem holkám (nejen) přes padesát.
S láskou.