Květen 2016

Hérečka

29. května 2016 v 20:55 | Sig
Už jste někdy v životě hráli nějaké divadlo? Ne, nemyslím doma svému partnerovi, když jste přišli později, než jste měli napsáno na propustce. Případně, když jste se vrátili od milenky/ce a jste použití takovým způsobem, že musíte zahrát nějakou etudu ve stylu Já nic - já muzikant?

Nebo když přijdete pozdě do práce jen proto, že se vám nechtělo vstávat a zaspali jste. No a šéfovi je potřeba nakukat něco věrohodného, případně předstírat hexenšús nebo jinou neidentifikovatelnou chorobu.

Ale já mám na mysli regulérní divadelní představení. Pro normální obecenstvo (ne sousedy v baráku). A nemusí ho hrát nutně ani profesionálové. Protože amatéři to nedělají pro peníze, ale proto, že je to baví. Mám u nás ve městě jeden oblíbený amatérský spolek, na jejichž představení chodím celkem pravidelně. Jsou naprosto skvělí.

Dalšími mými oblíbenci jsou herci z Komediomatu. Nevím, jestli znáte tuto skupinku, která má založená svá představení na improvizaci. Je to taková "Partička" v trošku jiném kabátě. Obdivuju je naprosto všechny. Jak komentátora, tak tři muže a jednu ženu (tu asi nejvíc). Musí být opravdu hodně sehraní. Protože to, jak dokáží zahrát z fleku cokoliv, případně na slova, která zvolí diváci, složit a zahrát písničku, mi rozum nebere. Bere mě pouze závist. Takže domů chodím náležitě vybarvená do zelena. A taky vysmátá. To víc. :-)

Obdivuju je. Všechny. A co víc. Pojala jsem podezření, že bych mohla být dobrá, kdybych to zkusila. Exhibicionista jsem na to dost. S lidmi pracuji dnes a denně. A dokonce jsem nějakou část svého života strávila promlouváním k davům za doprovodu oldies muziky - nebo naopak?? Komunikativní jsem taky dost (kdo mě zná, ví), takže by mi nic nemělo stát v cestě vyniknout na kulturním poli.

Možná jediným zádrhelem by mohla být moje paměť. Mám v mém pokročilém věku totiž celkem problém si zapamatovat i jednoduchý nákup (tu třetí věc vždycky zapomenu a přinesu místo ní nějakou jinou). Takže sáhodlouhé texty nebudou pro mě to pravé ořechové.

Naštěstí mám jednoho kamaráda, který se v tomto oboru pohybuje. On má vůbec velice široký záběr svých koníčků, které navzájem spolu vůbec nesouvisí, ale to je vedlejší. Takže mi pomůže s mou infiltrací do hereckého světa. Prozatím jsme se domluvili, že mě vezme do jedné amatérské party, a že zkusíme nějaké improvizační vystoupení. Tahleta partička se totiž zabývá improvizací. Netuším, jestli to zvládnu, ale chci to strašně moc zkusit. A dokud to nezkusím, tak nezjistím, jestli na to mám.

Takže mi držte za 14 dní všichni pěsti, ať mi to jde.
A pak, až budu slavná, všechny přátele pozvu na moje představení a dostanou ode mě vlastnoručně podepsanou fotku.


S osobním věnováním samozřejmě....

Tajná kniha

9. května 2016 v 20:33 | Sig
Čtu. Tohle není moc překvapivá informace, že ne? Ale já mám na mysli nejen blogy a komentáře, ale knihy. To jsou takové ty obdélníkové věci, které mají tvrdé desky (většinou) a vevnitř listy. Popsané písmenky. Mají začátek a konec. Někdy jste šťastní, když se k němu dopracujete, někdy zklamaní, že už to dál nepokračuje.

Máme to asi všichni stejně. Je čas, kdy hltám jednu knížku za druhou a pak úplný protiklad. Mám problém prohlížet i obrázky v časopise nebo si přečíst stupidní horoskop o dvou větách.

Teď mám čtecí období. Nevím, jak dlouho bude trvat. Není to vždycky stejné. A je to vlastně jedno. Ale to, o co se chci s vámi podělit je můj poslední zážitek z naprosto úžasné knihy, kterou mi půjčila jedna kamarádka. Narazila na tento poklad taky zcela náhodou v knihovně. A o čem je? Jen ve stručnosti přiblížím děj:

Jeden starý osamělý muž se přestěhoval do cizího města. V novém domě náhodou objevil ve sklepení obrovskou knihovnu, v jejichž svazcích byly vepsány osudy lidí na celém světě. Jeden život, jeden svazek. Jemu, jako jednomu z mála, bylo dovoleno text z knih osudu přečíst. I když písmena byla často prokládána šiframi, kterým nerozuměl. Ale co víc, když se písmo rozzářilo, mohl se dostat do doby dávno minulé. Do doby, kdy ten dotyčný člověk žil. A mohl dokonce i svými činy změnit budoucnost. Mohl prostě cestovat v čase. Ale vždy onu knihu musel mít u sebe, aby se mohl vrátit do současnosti. Stalo se tak, že ovlivnil osudy několika lidí. Dokonce spáchal atentát na Hitlera. Stala se spousta neuvěřitelných věcí. Ale víte co?

Nakonec totiž stejně člověk nedokáže ovlivnit to, aby budoucnost byla tak růžová, jak si představoval. Protože lidé jsou prostě dobří i zlí. Tak to bylo a vždycky bude.

Kdyby jen někde existovali lidé právě konající zákeřně zlé činy a stačilo by je jen izolovat nebo zničit....

Ale hranice mezi dobrem a zlem prochází srdcem každého člověka.


A kdo by si přál zničit kus vlastního srdce?