Stopařka

14. února 2016 v 14:36 | Sig
Jednoho dne brzo ráno jsem jel na služební cestu. Bylo hodně brzo, na silnici se vznášely cáry mlhy. Jak rád jsem jezdil tak časně, protože jsem mohl po cestě i přemýšlet. Skoro žádný provoz mě k tomu přímo vybízel.

Jak jsem si vychutnával svítání, zeleň všude kolem mě, čistý vzduch a modrající nebe, najednou koukám a u cesty stojí nahá žena. Ano, slyšíte dobře - NAHÁ. Stála tam a stopovala. Zapadala úplně přesně do obrazu toho rána. Připadala mi jako ze sna. Z pohádky. Pro dospělé?

Myslel jsem zprvu, že je to přelud, ale jak jsem se přiblížil, přibrzdil a zastavil, nahotinka vykročila k autu a otevřela dveře: " Svezete mě, prosím?" zeptala se. Jen jsem pokrčil rameny, upřímně řečeno na služební cestě jsem vždy počítal s lechtivým dobrodružstvím, ale tohle se mi ještě nestalo.

"Pojďte, ať se trošku zahřejete," souhlasil jsem. Nastoupila a cudně si sedla vedle mě. Bylo jí kolem 30 a moc jí to slušelo, i když drkotala zuby zimou. "Co se vám stalo?" musel jsem se zeptat. "Koupíte mi nějaké šaty?" odpověděla otázkou. Pokrčil jsem rameny a v duchu přepočítaval kolik peněz má v peněžence. Uvědomil jsem si, že mezi několika stovkami leží i má platební karta. Takže by to neměl být problém. "Přece vás nenechám takhle?" Ale nehrnul jsem se do kufru, ve kterém jsem vozil deku pro všechny případy. Rukama si zakryla hruď. Měla svěží a krásná prsa, tipl jsem je na trojky. Bradavky jí stály úměrně tomu, jaká jí byla zima. Dělal jsem, že se nedívám, ale oči mi lezly z ušních otvorů a pozorovaly spolujezdkyni tudy. Ukázal jsem na sako, které jsem měl hozené na zadním sedadle. "Půjčte si ho, ať mi tu nezmrznete, než pořádně zatopím," řekl jsem. Poslechla, sáhla dozadu a nasoukala se do něj.

Panebože - teď je snad ještě víc sexy, než předtím. To právě promluvil můj čurák v kalhotách. "Jste hodnej, že mi neublížíte? Nejsem žádná šlapka, nebo tak něco," řekla tiše. "Nebojte se, nikdy jsem si nemusel získávat ženu proti její vůli. A vidím na vás, že jste slušná žena, i když upřímně řečeno, nechápu, co vás vedlo k tomu stopovat nahá?"

"Myslím, že bych vám měla říct, co se stalo. I když jsem to nechtěla nikomu prozradit." A přitiskla si sako k tělu.

"Jak chcete, já bych si tipnul, že jste utekla od manžela. Bil vás? Nebo vám zahýbal?"

"Nene, ani jedno z toho. On by muše neublížil. A o jinou ženu by se nikdy nezajímal. Neslučuje se to s jeho pravidly."

"Tak udělal nějakou jinou lumpárnu, kvůli které jste se rozhodla ho opustit?"
"Taky ne, on kdyby udělal nějaký podvod, jakýkoliv, snad by se oběsil."

"Tak proč? Už mě nenapadá jiný důvod."

"Něco mnohem horšího. Nuda."

Najednou se mi v duchu vybavily vzpomínky. Na moje manželství. Na žádný sex, a když, tak jen, aby se neřeklo. Žádná pohoda, jen tichá úleva, když ten druhý jde spát dřív. A i když nespí, tak spánek aspoň předstírá. Prostě jen proto, aby měl pokoj. Žádná touha po návratu domů. A velká touha z domu odejít. To jsem taky znal. Jenže ani mě nenapadlo kvůli tomuhel odejít z domu. A ještě k tomu nahý.

"Proč jste nahá?"

"Víte, můj muž je hrozný puntičkář. Pracuje někde na úřadě jako nejvyšší kancelářská krysa. Asi je hodně důležitý ve své funkci, ale to nemůžu posoudit, protože mě nikdy na žádný večírek nevzal. Neznám jeho spolupracovníky, ani podřízené. Pokud jsem ho chtěla opustit, musela jsem to udělat takhle. Dokonale. Dokonalý zločin," smutně se usmála.

"A proč zrovna dnes?"

"Víte, dnes je krásný den. Když jsem viděla za okny ty červánky, které mě přímo vyzývaly k tomu, abych se na nich svezla, když jsem nasála ten čerstvý ranní vzduch, měla jsem strašnou chuť žít. Ale ne, jako doteď. Svobodně a volně. V tom se ozval z kuchyně jeho hlas. Vstává na minutu přesně. Snídá na vteřinu přesně. Stejně tak chodí do práce i z práce. Přesně v jedenáct nula pět usíná. Je přesnější než hodiny. Umíte si představit, jak hrozné to je? Prostě už jsem toho měla dost. Počkala jsem, až odejde do práce a utekla jsem."

Pokrčil jsem rameny. "A proč jste utekla nahá?" stále jsem nechápal. "Vždyť vám to celou dobu povídám, že můj muž je....byl puntičkář."

"Jo," odpověděl jsem nepřesvědčivě. Teď mě čeká malý nákup v obchodě. Vím, že už ji nikdy neuvidím. Až jí koupím oblečení, vysadím ji někde, kde mi řekne a její osud mi zmizí v dálce spolu s ní.

…....

Ze služebky jsem se vracel ještě ten den a dokonce se stavil i v práci, abych odevzdal výsledky. Po setkání s nahotinkou jsem ztratil veškerou chuť na zálety. Měl jsem obavu, že bych mohl svou ženu nudit. Tak jak se to stalo mé stopařce. Proto jsem manželce zavolal a překvapil ji tím, že půjdeme na výbornou večeři a pak do kina, kde jsme snad sto let nebyli. Byla velice mile překvapená a nadšeně souhlasila. Vytrhneme se ze stereotypu. Se mnou to tedy zatím ještě nebylo tak špatné. Ale s mým šéfem ano. Všiml jsem si ho, už když jsem sekretářce předával svou zprávu. Seděl za pootevřenými dveřmi v křesle, v náručí svíral jakého plyšáka, hladil ho a šeptal mu: "A já jsem tě zakazoval. Já jsem tě jí zakazoval..." Zdálo se, že vzlyká.

Nedávalo mi to valný smysl. Proto jsem se zeptal sekretářky co se stalo? Jestli není přepracovaný a definitivně mu nepřeskočilo?

"Ráno se mu prý utopila žena. Kousek od jejich bydliště je řeka. Tam našli ráno na jednom místě její oblečení. Policie si myslela, že mohla předstírat útěk, ale šéfovi se jejich verze nelíbila. Odmítl ji. Prý naprosto přesně zná její šatník. Každý kousek jejího spodního prádla do posledního detailu. Nescházelo určitě nic, ani kapesníček. Takže se zcela určitě utopila...protože jinak..."

"Jinak by musela odejít z domu úplně nahá," dořekl jsem za ni...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caruzo Caruzo | E-mail | 14. února 2016 v 21:46 | Reagovat

masakr......úžasný....nemám slov,prostě nádhera a ten detektivní závěr na závěr ;-) ...prostě bomba :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama