Únor 2016

Bastila

20. února 2016 v 20:50 | Sig
Zpočátku se to tvářilo jako nevinná akce. Prostě jsme se sešli s přáteli domlouvat dovolenou v létě. Vybírali jsme chalupu někde v Českém Ráji, ale protože chceme jet mimo hlavní sezonu, abychom ušetřili, bylo hledání ještě krapet složitější.

Wifi v dotyčné restauraci celkem nestíhala, takže jsme si stačili pokaždé nalít do hlavy několik dvojek vína, než se načetly obrázky. Po nějaké té hodině jsem pojala podezření, že vidím dvojitě. Tablet se mi zdál menší a menší a ty zatracený písmenka si vyšly na špacír někam úplně mimo stůl. Naštěstí jsme už měli dva favority, takže stačilo už jen vybrat vítěze.

Naše kritéria výběru nebyla totiž vůbec jednoduchá. Chceme bazén a chceme aspoň dvojitou koupelnu s wc. Bude nás totiž 6 nebo 7. A jistě uznáte, že s jedním sociálním zařízením by se nám tvořily přede dveřmi zbytečné fronty. A bez počítačového systému, který by nám přiděloval pořadová čísla bychom byli pěkně v háji.

Jak říkám, našli jsme, zarezervovali a teď jen vyřídit objednávku a vysolit prašule. Měli jsme takovou radost, že se nám mise podařila, že jsme ještě s jednou kamarádkou pokračovaly tento úspěch oslavit do dalšího podniku s diskotékou. Zbytek osazenstva se rozprchnul směrem k domovu, byli vyčerpaní už jen tím vybíráním. Ti mladí fakt nic nevydrží.

Takže jsme jen my dvě samičky neohroženě zamířily do jednoho podniku. Známe ho, několikrát už byl oblažen naší přítomností. Je to celkem solidní balírna. Jenže po příchodu jsme zjistily, že osazenstvo je věkem někde tak na střední škole. Tedy většinou. Ale rozhlížely jsme se kolem a vcelku se bavily.

Pozorovaly jsme, jak se chová dnešní mládež. Jsem fakt šťastná, že už jsem "za zenitem" a tohle období mám za sebou. Samozřejmě, že já ho prožila zcela jinak, když internet a mobily bylo ještě hudbou budoucnosti. Ano, zažila jsem na vlastní kůži, když jsem se s někým domluvila, taky jsem tam musela dorazit. Nebylo jak dát vědět, že nepřijdu.

Lidi víc mluvili mezi sebou - spolu. Z očí do očí. Byli jsme víc venku. Taky jsme chodili pařit, ale nikdo nemusel být našrot a nikdo tam nešel s úmyslem ošukat co nejvíc holek/kluků.

Abych se vrátila k našemu večeru, už to vypadalo, že se s kámoškou zboříme a pojedeme domů. Ale už při příchodu jsem si všimla jednoho vysokého muže (kolem 40 let) na baru, který byl přesně můj typ. Vysoký, strniště a lišácký úsměv. Pořád po očku koukal k našemu stolu, ovšem já brýle nemaje, netušila, jestli pokukuje po mě, nebo po mé kamarádce. Která je o nějakých 13 let mladší. Nechtěla jsem být až tak domýšlivá, ale zkusila jsem se oslnivě usmát (snad to tak i působilo, protože po asi litru Lambrusca a dvou vodkách jsem si opravdu tím oslnivým úsměvem až tak jistá nebyla), schválně, co to udělá. :-)

Ale jelikož alkohol boří zábrany a dodává odvahu (někde jsem to četal - asi v nějakým časopise pro ženy, takže to musí být pravda), vzala jsem svou skleničku, že si s neznámým půjdu ťuknout a prostě se seznámíme. Znáte to - buď dostanu do ní nebo po ní. Takže jsem opustila náš stůl s tím, že se za chvilku vrátím.

Mířím k němu. Otáčí se na mě a usmívá se. Pozdravím a říkám velice střízlivým hlubokým hlasem, že jsem si jen přišla ťuknout s nejvíc sympatickým mužem toho večera, jestli mi nedá košem. Jeho odpověď mě celkem dostala: " A jak víš, že se na tebe celý večer dívám, jen jsem pořád nemohl sebrat odvahu k tomu zajít za tebou a oslovit tě?"

No hezký. Tak hurá. Řeč začala plynout celkem přirozeně. Dozvěděla jsem se, že je učitel na základní škole a že je to v dnešní době rizikové povolání. Nedivím se, když občas poslouchám zprávy.

Koukám k našemu stolu, kámoška už tam má společníka a ten nevypadá vůbec špatně. Takže můžu být v klidu.

Bavíme se dál. A on voní. Sakryš, to je příjemný, když se nahne až ke mně, abychom se slyšeli. Šeptá mi přímo do ucha. Ani moc nevnímám co. Jen si užívám tu vůni.

Nakonec mi píše svoje telefonní číslo na papírek. To abychom se mohli ještě někdy vidět. Protože už bude muset jít. Doma ho totiž čeká žena a dvě malé dcery. Normální běžná situace. Víte jak je to s muži. Ti kteří jsou k světu, tak jsou zadaní. A ti, co nejsou, tam je většinou nějaký zádrhel.

Číslo si schovám, ale vím, že ho nepoužiju. A víte proč?


Stačí mi TEN pocit, že bych MOHLA, kdybych CHTĚLA.

Dívka z protějšího okna

16. února 2016 v 19:50 | Sig
Pavlovi bylo zrovna nedávno 17. Nebyl jako ostatní kluci, kteří navštěvovali diskotéky jen proto, aby tam ulovili nějakou tu povolnou holku. Byl jiný. Moc rád pozoroval ostatní. Ale ne z očí do očí.

Měl dalekohled, kterým se vloupával do soukromí druhých. Měl to štěstí, že panelák, kde bydlel byl přímo naproti druhému, takže viděl jedněm do kuchyně, jiným do obýváku a dalším přímo do ložnice. Každá domácnost měla svůj rituál. Někde se chodilo do koupelny v deset večer, jinde šli spát zásadně už po večerních zprávách. Kdyby si dělal záznamy, zjistil by, jak někteří lidé pravidelně v určitou dobu vstávají, jdou si zakouřit na balkon, ve stejnou dobu zhasínají, ve stejnou dobu se milují.

V jednom okně, nedaleko toho jeho, bydlela mladá žena pravděpodobně v 1+1, nebo garsonce. Pavel ji často vídal nahou. Možná právě proto se věnoval hlavně jejímu oknu. Aspoň v poslední době, protože teprve před měsícem se přistěhovala. Předtím tam vídal starší paní, která vypadala jako učitelka v důchodu. Dívka měla krásné dlouhé vlasy. Ze začátku chodila po bytě v košili, ale jak se oteplilo, sundala i tu. A kdyby jen tak chodila, ona i cvičila nahá.

Pro mladíka jako Pavel to byla naprosto úžasná podívaná. Když neznámá kráska skákala přes švihadlo nebo dělala stojku, byl u vytržení. Každý den čekal, až rodiče půjdou spát a on bude moct vzít svůj dalekohled a kochat se jejími křivkami. Na dálku jí odhadoval tak 25 let a moc po ní toužil. Chtěl se s ní seznámit. Taky proto, že předpokládal, že nemá přítele. Nikdy u ní neviděl žádného muže. Očekával, že se tak jednou stane, ale ona dívka trávila svůj volný čas pořád sama. Možná i proto se do ní bezhlavě zamiloval a přemýšlel, jak by jí mohl pomoci. Nebyl ještě mužem, který by se dokázal o ženu postarat ve všech směrech, ale byl natolik dospělý, aby se o ni dokázal postarat jako muž. Na rozdíl od svých vrstevníků ale neměl zkušenosti se sexem. Možná jen teoretické, z časopisů a internetu. I když tohle nemůže v žádném případě nahradit přímý kontakt s druhým tělem.

Proto si nachystal plán. Věděl, že nemůže přijít jen tak k jejím dveřím a zazvonit. Jeden páteční večer se rozhodnul. Poté, co ji uviděl, jak se obléká a zřejmě jde spát. Zvláštní - celý den běhá po bytě nahá, ale do postele se obléká. Asi je jí v noci zima, vydedukoval Pavel. Chudinka - nemá nikoho, kdo by ji zahřál. Musím s tím něco udělat! Prostě musím!

Věděl, že chodí běhat. Druhý den ráno proto nazul brusle a zamířil do parku. Za malou chvilku ji viděl přibíhat k němu. Měla na sobě stejnou teplákovou soupravu, kterou si oblékala na spaní. Jak ho míjela, trošku se na něj pousmála. Všimla si ho! Ale pak už ji neviděl. I když hlídkoval u jejího domu celý den, takže zapomněl i na oběd a večeři. Už se neukázala.

Byla sobota a rodiče vyrazili kamsi na oslavu. Takže tentokrát mohl vzít dalekohled do ruky daleko dřív. Bylo 8 hodin. Po chvilce se rozsvítilo její okno a už ji vidí, jak ze sebe shazuje oblečení. Začala cvičit. I když byl unavený z bruslí a nejraději by zalehnul, řekl si, že musí vydržet. Po cvičení se šla osprchovat, hodila na sebe teplákovou soupravu a zhasla. Šla spát?

Ne, vidí malou škvírku světla od dveří. Který se rozevřel a zavřel. Jde ven? V mžiku se obléknul a nazul na nohy brusle. Musí ji stihnout a vědět kam jde! Zahlédnul ji jak probíhá parčíkem. Vydal se za ní. Ale nesmí ji vyplašit. Mohla by se polekat a přišel by o ni navždycky.

Jel asi 50 metrů za ní. Věděl jistě, že si ho nevšimla. Běžela pod lampami, on se držel ve stínu. Proběhla až na konec ulice a zamířila na louku. Věděl, že tam někde stojí statek, ale nikdy v něm nebyl. Za červeně natřenými stěnami toho stavení totiž čekaly prodejné holky. Neon měl v nápisu "Kouřící králík" a i když ho majitelé inzerovali jako pánský klub, bylo nad slunce jasné, z jakého důvodu sem muži chodí. Už dávno ho chtěl vyzkoušet, ale jednak mu ještě nebylo 18 a druhak se bál. Dívka běžela dovnitř. Pak se mu ztratila z očí.

Pavel se schoval ve křoví a čekal. Neviděl už nic, protože objekt připomínal středověkou tvrz. Oplocenou. Připlížil se k plotu a zkusil se vytáhnout tak vysoko, aby viděl, co se odehrává za ním. Viděl přijíždět limuzínu. Z ní vystoupil postarší muž v obleku. Mezi dveřmi už na něj čekalo několik polonahých dívek. Jedné pokývl a naznačil, aby ho následovala.

Ano, byla to jeho neznámá z garsonky. A Pavel poznával i toho muže. Viděl ho občas v televizi a má něco společného s vládou. Takže ten páprda si odváděl JEHO dívku.

"Slezte okamžitě dolů!!" zaznělo mu najednou za zády. Ohlédl se a za ním stáli dva hromotluci v oblecích. Už stejně chtěl slézt, bolely ho ruce. Seskočil a kouká se do těch jejich ostře řezaných obličejů. Jeden z nich k němu přikročil, chytil ho pod krkem a říká: " Nic jsi neviděl, jasný??" Pavel horlivě přitakal. Ale asi to nestačilo, takže ten druhý k němu přistoupil a jednou mířenou ranou mu jednu nasolil do nosu. A ještě pohlavek a kopanec do břicha. To už se Pavel válel na zemi a tekla mu červená.

Ani nevěděl, jak se na bruslích dostal domů. Rodiče se ještě nevrátili. Omyl si obličej, hodil špinavé věci do koše na praní, na napuchlý nos přiložil studený obklad a zamknul se na dva západy. Dalekohled schoval do šuplíku a už se neodvážil podívat na panelák naproti. Přísahal si, že už to nikdy neudělá. Třásl se jak bolestí, tak hrůzou a strachy.

Modlil se, aby se rodiče co nejdříve vrátili z té oslavy.

Teprve pak se bude cítit bezpečně a konečně usne.


Malý, ztracený chlapeček.

Stopařka

14. února 2016 v 14:36 | Sig
Jednoho dne brzo ráno jsem jel na služební cestu. Bylo hodně brzo, na silnici se vznášely cáry mlhy. Jak rád jsem jezdil tak časně, protože jsem mohl po cestě i přemýšlet. Skoro žádný provoz mě k tomu přímo vybízel.

Jak jsem si vychutnával svítání, zeleň všude kolem mě, čistý vzduch a modrající nebe, najednou koukám a u cesty stojí nahá žena. Ano, slyšíte dobře - NAHÁ. Stála tam a stopovala. Zapadala úplně přesně do obrazu toho rána. Připadala mi jako ze sna. Z pohádky. Pro dospělé?

Myslel jsem zprvu, že je to přelud, ale jak jsem se přiblížil, přibrzdil a zastavil, nahotinka vykročila k autu a otevřela dveře: " Svezete mě, prosím?" zeptala se. Jen jsem pokrčil rameny, upřímně řečeno na služební cestě jsem vždy počítal s lechtivým dobrodružstvím, ale tohle se mi ještě nestalo.

"Pojďte, ať se trošku zahřejete," souhlasil jsem. Nastoupila a cudně si sedla vedle mě. Bylo jí kolem 30 a moc jí to slušelo, i když drkotala zuby zimou. "Co se vám stalo?" musel jsem se zeptat. "Koupíte mi nějaké šaty?" odpověděla otázkou. Pokrčil jsem rameny a v duchu přepočítaval kolik peněz má v peněžence. Uvědomil jsem si, že mezi několika stovkami leží i má platební karta. Takže by to neměl být problém. "Přece vás nenechám takhle?" Ale nehrnul jsem se do kufru, ve kterém jsem vozil deku pro všechny případy. Rukama si zakryla hruď. Měla svěží a krásná prsa, tipl jsem je na trojky. Bradavky jí stály úměrně tomu, jaká jí byla zima. Dělal jsem, že se nedívám, ale oči mi lezly z ušních otvorů a pozorovaly spolujezdkyni tudy. Ukázal jsem na sako, které jsem měl hozené na zadním sedadle. "Půjčte si ho, ať mi tu nezmrznete, než pořádně zatopím," řekl jsem. Poslechla, sáhla dozadu a nasoukala se do něj.

Panebože - teď je snad ještě víc sexy, než předtím. To právě promluvil můj čurák v kalhotách. "Jste hodnej, že mi neublížíte? Nejsem žádná šlapka, nebo tak něco," řekla tiše. "Nebojte se, nikdy jsem si nemusel získávat ženu proti její vůli. A vidím na vás, že jste slušná žena, i když upřímně řečeno, nechápu, co vás vedlo k tomu stopovat nahá?"

"Myslím, že bych vám měla říct, co se stalo. I když jsem to nechtěla nikomu prozradit." A přitiskla si sako k tělu.

"Jak chcete, já bych si tipnul, že jste utekla od manžela. Bil vás? Nebo vám zahýbal?"

"Nene, ani jedno z toho. On by muše neublížil. A o jinou ženu by se nikdy nezajímal. Neslučuje se to s jeho pravidly."

"Tak udělal nějakou jinou lumpárnu, kvůli které jste se rozhodla ho opustit?"
"Taky ne, on kdyby udělal nějaký podvod, jakýkoliv, snad by se oběsil."

"Tak proč? Už mě nenapadá jiný důvod."

"Něco mnohem horšího. Nuda."

Najednou se mi v duchu vybavily vzpomínky. Na moje manželství. Na žádný sex, a když, tak jen, aby se neřeklo. Žádná pohoda, jen tichá úleva, když ten druhý jde spát dřív. A i když nespí, tak spánek aspoň předstírá. Prostě jen proto, aby měl pokoj. Žádná touha po návratu domů. A velká touha z domu odejít. To jsem taky znal. Jenže ani mě nenapadlo kvůli tomuhel odejít z domu. A ještě k tomu nahý.

"Proč jste nahá?"

"Víte, můj muž je hrozný puntičkář. Pracuje někde na úřadě jako nejvyšší kancelářská krysa. Asi je hodně důležitý ve své funkci, ale to nemůžu posoudit, protože mě nikdy na žádný večírek nevzal. Neznám jeho spolupracovníky, ani podřízené. Pokud jsem ho chtěla opustit, musela jsem to udělat takhle. Dokonale. Dokonalý zločin," smutně se usmála.

"A proč zrovna dnes?"

"Víte, dnes je krásný den. Když jsem viděla za okny ty červánky, které mě přímo vyzývaly k tomu, abych se na nich svezla, když jsem nasála ten čerstvý ranní vzduch, měla jsem strašnou chuť žít. Ale ne, jako doteď. Svobodně a volně. V tom se ozval z kuchyně jeho hlas. Vstává na minutu přesně. Snídá na vteřinu přesně. Stejně tak chodí do práce i z práce. Přesně v jedenáct nula pět usíná. Je přesnější než hodiny. Umíte si představit, jak hrozné to je? Prostě už jsem toho měla dost. Počkala jsem, až odejde do práce a utekla jsem."

Pokrčil jsem rameny. "A proč jste utekla nahá?" stále jsem nechápal. "Vždyť vám to celou dobu povídám, že můj muž je....byl puntičkář."

"Jo," odpověděl jsem nepřesvědčivě. Teď mě čeká malý nákup v obchodě. Vím, že už ji nikdy neuvidím. Až jí koupím oblečení, vysadím ji někde, kde mi řekne a její osud mi zmizí v dálce spolu s ní.

…....

Ze služebky jsem se vracel ještě ten den a dokonce se stavil i v práci, abych odevzdal výsledky. Po setkání s nahotinkou jsem ztratil veškerou chuť na zálety. Měl jsem obavu, že bych mohl svou ženu nudit. Tak jak se to stalo mé stopařce. Proto jsem manželce zavolal a překvapil ji tím, že půjdeme na výbornou večeři a pak do kina, kde jsme snad sto let nebyli. Byla velice mile překvapená a nadšeně souhlasila. Vytrhneme se ze stereotypu. Se mnou to tedy zatím ještě nebylo tak špatné. Ale s mým šéfem ano. Všiml jsem si ho, už když jsem sekretářce předával svou zprávu. Seděl za pootevřenými dveřmi v křesle, v náručí svíral jakého plyšáka, hladil ho a šeptal mu: "A já jsem tě zakazoval. Já jsem tě jí zakazoval..." Zdálo se, že vzlyká.

Nedávalo mi to valný smysl. Proto jsem se zeptal sekretářky co se stalo? Jestli není přepracovaný a definitivně mu nepřeskočilo?

"Ráno se mu prý utopila žena. Kousek od jejich bydliště je řeka. Tam našli ráno na jednom místě její oblečení. Policie si myslela, že mohla předstírat útěk, ale šéfovi se jejich verze nelíbila. Odmítl ji. Prý naprosto přesně zná její šatník. Každý kousek jejího spodního prádla do posledního detailu. Nescházelo určitě nic, ani kapesníček. Takže se zcela určitě utopila...protože jinak..."

"Jinak by musela odejít z domu úplně nahá," dořekl jsem za ni...

Legie

6. února 2016 v 18:45 | Sig
Mám pocit, že mi Morgan proudí žilami ještě teď. Po včerejší smršti panáků při našem babském setkání totiž tekl proudem.

Ale abych začala pěkně od začátku.

Dohodly jsme se my, čtyři kámošky, že navštívíme jeden podnik. S hudbou podotýkám. Hrála tam kapela o několika členech se zpěvačkou. Něco mezi country a nevím čím.

Jelikož můj exmanžel byl muzikant, tak k těmto lidem od muziky mám vřelý vztah doposud, to jistě chápete. A ke zpěvačkám obzvlášť, když mi jednu svého času šukal manžel, radostí jsem to obrečela.

No a právě v této kapele, na kterou jsme přišly do podniku, ve kterém před 30 lety hrával i můj ex, hostoval jeho kamarád, se kterým jsem se přesně tolik let neviděla.
Je až kupodivu, jak někteří muži nestárnou. Jen pár šedivých vlasů a jinak se na něm nic nezměnilo (kde je ta spravedlnost tedy fakt nechápu). Chlapi prostě nestárnou, jak trefně vyjádřila Věra Chytilová, když řekla: " No jó, mužský, ti nestárnou, šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy, žádné křečové žíly, žádná celulitida,žádné klimakterium. A pak najednou - zdechnou."

Podnik samozřejmě vypadal jinak než před desítkami let (změnil i název, což nás trošku zmátlo, když jsme ho několikrát přešly), kdy jsem tam chodila za manželem. A byl nekuřácký. Což nás dost otrávilo, protože 3 z nás jsou kuřačky. Ta čtvrtá jen zdravé doutníky..:-) Bohužel ta pohoda není taková, když si nemůžete zapálit ke drinku, takže když jsme se už asi po čtvrté oblékaly, že jdeme na kouřovku ven, rozhodly jsme se, že tady na to prdíme a jdeme někam, kde si budeme moct beztrestně zahulit.

Navíc nás ta hudba vlastně docela rušila, když jsme si povídaly (neviděly jsme se docela dlouho, asi 14 dní), takže všechny jsme při hlasování zvedly ruku na odchod. Což bylo docela vtipné - přijít na kapelu a pak si stěžovat, že je tam kravál :-)

Zaplatily jsme, zvedly se a pokračovaly jinam. Místo, na kterém jsme byly, není přímo v centru města. Na štěstí po cestě jsme potkali další 3 hospody a co byste řekli? Ani v jedné se nekouřilo. Už jsme začaly propadat panice - kua to nikde není putyka, kde by se dalo hulit? Už jsme slevovaly i z hvězdiček a cenových skupin.

Nakonec vše dobře dopadlo. Našly jsme ji! A dokonce s pohodlnou sedačkou. Bylo tam narváno (diskriminovaní kuřáci soustředění ze širokého okolí), ale místečko jakoby čekalo na nás.

Pak už vlastně ani není o čem psát.

Cigarety, chlast, povídání, smích, chlast, smích, povídání, cigáro, chlast, smích, smích, smích.....s přibývajícím alkoholem hlavně smích, což je pochopitelné. Že jsme přitahovaly pozornost hlavně mužského osazenstva, není třeba zmiňovat. Takže když nám přistála na stole runda od jednoho stolu, obsazeného 3 muži a jeden z nich se s námi začal družit, nic jsme nenamítaly. Stejně jsme všechno důležité už probraly. Vtipné bylo, že jejich šéfa, který si k nám přisedl hned na to, znám. Potkala jsem ho totiž tady. Viděli jsme se jen jednou, někdy v létě, a protože mi nebyl moc sympatický, bylo to i naposled. Ale mám paměť na tváře. Překvapení bylo oboustranné.

Ještě, že jsem si stačila zaznamenat do deníčku pár zápichů (mám ho pořád u sebe a zapisuju si do něj náměty na blogy, víte jak to mám s tou pamětí) mých přítelkyň, protože dneska bych si nevzpomněla, ani jak se jmenuju.

Jen pár střípků pro pobavení:

"Já budu za pár měsíců babička, heč!! No vlastně - to bude kluk, to znamená, že budu dědeček??"

"Stačí, že dělám piču doma, v práci ji tedy dělat nebudu!!" Odpověď: "Tak doma se to tak trošku od tebe očekává.."

"...hele, ty sedíš jako slušná žena v pokročilém věku..."

"My máme z televizních programů nejraději chození k ledničce.."

"Některý lidi nestačí ignorovat, ale veřejně jimi pohrdat!"

Přeju vám hezký den, jdu se válet, protože dneska se ode mě žádná jiná činnost ani předpokládat nedá.