Leden 2016

Poslední den

21. ledna 2016 v 18:44 | Sig
Může to být jako sen, stačí, když si představíš, že prožíváš svůj poslední den, tohoto života, na této zemi, v tomto těle, s tím, co víš.

S právem na to, věci měnit a s šancí něco změnit.

Opravdu by ses s někým hádal/a?

Zbylo by v to tobě místo pro závist?

Chtěl/a bys řešit problémy a dělat si starosti, nebo by si se chtěl/a trochu povznést a něco krásného vytvořit?

Vychutnej si toto poselství Majka Spirita:

Život nebývá fér, bolest patří k němu. Snažit se s tím bojovat, to vůbec nemá cenu.

Můžeš ho akorát tak přijmout takový, jaký je. To, co zažiješ, tě posílí, nebo zabije.

Život není fér, život není láska a mír. Život je plný změn, to už dávno vím.

Čeho se nejvíc bojíš, může přijít každý den. Čert je s tebou stále, jako tvůj vlastní stín.

Nemáš jisté nic! Všechno co máš dnes, zítra nemusí být.

Můžeš mít z toho stres a v depresi žít. Nebo se s tím smiř a zkus to pochopit.

Život tě zkouší každý den, chvíli noční můra, chvíli krásný sen.

Dostal jsi své karty a musíš hrát, jak umíš. A pamatuj si, Osud neobejdeš.

Někdy ztratíš věci, i když si je velmi hlídáš, občas nedosáhneš cíl, i když se velmi snažíš.

Smutné lidské osudy, jsou jich miliony. Nemoci kradou mladým sny a starým vzpomínky.

Odcházejí zdraví, bohatí, neznámí i slavní lidé.

Neztratil bych ani vteřinu času, s velkým úsměvem na tváři bych si užíval tu krásu.

Vběhl bych do lesa a vychutnával si ty vůně, krásné barvy a tu symfonii v každém tónu. Chodil bosý po trávě a zpíval pořádně nahlas.

Tancoval bych kolem ohně jako starý šaman, pak bych napsal svých posledních pár řádků, věnoval je těm, co mě zahrnuli svou láskou. A už bych jen sledoval to nebe plné hvězd.

Vyčistil mysl, naplnil srdce a nechal se vést.

Můžeš něco krásného vytvořit, máš na to celý svůj život. Můžeš se plazit nebo můžeš letět.

Zatímco ty spíš, kolem tebe život plyne. Času nerozkážeš, jednou pomine. Nač jsou ti pak peníze, nač je ti vliv? Když projdeš celým životem, aniž bys žil. Přitom to máš v rukou, sám jsi pán svého času. Vteřinu za vteřinou si vybíráš tu trasu.

Můžeš to mít vše, ale nic nepřijde hned. Nečekej lásku, když je tvůj cit na bodu mrazu.

Nečekej klid v duši, když vládne chaos v hlavě. Sám se rozhodni, zda se zúčastníš na oslavě.

Celý vesmír tančí, zpívá - je tu navždy. Čeká se i na tebe a vítán je každý.

Vítáni jsou všichni, nebo všichni jsou jen jedno.

Nikdy si to neuvědomíš, pokud se díváš letmo. Pravda není vpravo ani vlevo, ale ve středu.

Nespi v jeskyni, raději vzbuď se a leť!


PROČ?

20. ledna 2016 v 17:15 | Sig
Dal jsi mi naději.
Dala jsem ti důvěru.
Dal jsi mi úsměv.
Dala jsem ti ženský pohled na svět.
Dal jsi mi pocit štěstí.
Dala jsem ti pocit sounáležitosti.
Dal jsi mi chuť znovu uvěřit na lásku.
Dokázala jsem ti, že existují ženy, kterých si můžeš vážit, být šťastný a přitom být sám sebou.
Dokázali jsme si vzájemně, že není nutné si na nic hrát, být k sobě naprosto upřímní, a přesto nic není špatně.
Dokázali jsme si, že muž a žena mohou být v naprostém souznění duše i těla.
PROČ se tomu tvoje srdce brání?
PROČ moje ne?
PROČ nemůžeš být pro mě víc, než kamarád a přítel, i když bys sebevíc chtěl?
PROČ se pro tebe to, co jsme cítili oba na začátku, tak najednou změnilo? A kdy vlastně?
PROČ mi nejspíš nikdy nebude stačit být "jen" tvou kamarádkou?
PROČ jsem část dnešní noci proplakala, když jsi spal pokojně vedle mě? I když jsem si stokrát slíbila, že kvůli žádnému muži už neuroním ani slzu.
PROČ, i přesto, že vím, že citům poručit nelze, budu doufat, že stát se může cokoliv?
PROČ mám pocit, že jsem tě ztratila?
PROČ si nedovedu představit, že bys zmizel z mého života tak rychle, jak jsi do něj vtrhnul?

PROČ šlapeš v těžkých okovaných botách po mých snech?

Obejmi mě...

16. ledna 2016 v 17:43 | Sig
ON mě baví. Má smysl pro humor.

Jeho krásný hluboký hlas bych dokázala poslouchat celé hodiny.
Kdyby daboval erotické filmy, jedno oko by nezůstalo suché (jasně - to se jen tak říká, suchý by nezůstal jiný ženský orgán). Když ho slyším v telefonu, moje kalhotky by se daly ždímat. A je jedno CO říká - i když by to bylo třeba jen chleba s máslem :-)

Prakticky od začátku vím, že má pusu pořádně proříznutou. A taky vím o sobě, že když se nedostanu několik minut ke slovu, začnu být nervózní. Mám ráda dialog, ne monolog z jakékoliv strany.

U něj to vnímám úplně jinak. Když mi začne povídat cokoliv z jeho životních zážitků, nebo jaké knížky rád čte, jakou muziku si nejraději pouští do uší, co se mu přihodilo ten den, jen na něj koukám a poslouchám. Nechci přerušit tok jeho myšlenek. Chce mi toho tolik říct.

Protože ví, že já ho slyším. Nejen ve smyslu zvuku. Vnímám nejen slova, která mi říká, ale i jejich obsah.

I když si nejsem jistá, že to množství informací budu schopná vstřebat (a taky udržet).

I když se někdy musím ptát.

I když si všechno nepamatuju. A kapacita mého mozkového harddisku jistě není nekonečná.

Tak moc bych si přála zapsat každé jeho slovo. Do své paměti. A vyvolat ve chvílích, kdy nemůže být vedle mě.

Naštěstí jsou i činnosti, při kterých není třeba slov. Ano, i ty spolu děláme. Láskyplně, něžně i vášnivě.

Když si mě vezme zezadu jako tu nějvětší **** (doplňte sami).

Když mi zaryje svoje nehty do mých boků.

Když cítím jeho vášeň až do konečků prstů u nohou.

Když na moje záda kape jeho pot.

Když do mě buší jako smyslů zbavený.

Aby pak zcela vyčerpaný padnul na moje tělo a srdce mu může vyskočit z hrudi.

Když se položíme vedle sebe a obejmeme se. Konejšíme se navzájem.

To je jediná chvíle, kdy mlčí.

Netřeba slov. Netřeba ničeho. Jen dotyky. Polibky. Zklidňující se dech.

Až ho popadne, začíná opět mluvit.

A já se slyším, jak říkám: "Miláčku obejmi mě a drž hubu..."

Věřím, že TY a JÁ

11. ledna 2016 v 17:34 | Sig
Vím, že se nikdy nemá říkat nikdy.

Vím, že se nechci zamilovat.

Vím, že nevěřím (mužům).

Vím, že i přesto věřím (na lásku)?

Vím, že na mě někde čekáš.

Vím to celou dobu.

Vím, že ses mi líbil hned na první pohled.

Vím, že tenkrát jsem si řekla, že ti nebudu psát.

Vím, že tím nic neztratím, když to zkusím teď po 2 měsících znovu.

Vím, že zklamání pramení z očekávání.

Vím, že se mi možná vysměješ.

Vím, že když to nezkusím, tak to nezjistím.



TY jsi odepsal.

JÁ přestávala dýchat.

TY jsi mi začal otvírat svou duši i srdce dokořán.

JÁ vděčně přijímala a nevěřila, že je to možné.

TY jsi navrhnul setkání.

JÁ vděčně a nedočkavě přijala.



Od našeho setkání už není jen TY nebo JÁ - jsme to MY.

MY oba - co se nemůžeme dočkat, až se znovu obejmeme.

MY oba - co si píšeme téměř každých 10 minut, jak po sobě smutníme.

MY oba - co všechnu minulost dokázali hodit za hlavu a uvědomili si, že život žijeme právě teď a tady.

MY oba - co jsme zjistili, že ještě může existovat nejen souznění duše, ale i těla současně.

MY oba - co pořád nemůžeme uvěřit, že se nám stal zázrak.

MY oba - co přes všechny rány a zklamání, začínáme věřit, že se opravdu stal.

MY oba - co si nechceme vzájemně ubližovat.

MY oba - co si nemusí nic dokazovat s někým jiným.

MY oba - co chceme dát druhému tolik lásky, kolik jen unese.

MY oba - co už nejsme sami.

MY oba - co ten sen budeme snít spolu.

MY OBA - ZAMILOVANÍ……

Neřestná vůně

3. ledna 2016 v 10:50 | Sig
"To sis asi spletl číslo," řekla Sandra, když jí poprvé zavolal. Jeho hlas byl tak nesmělý, že ho téměř neslyšela. Ona potřebovala pořádné zákazníky a ne nějaké vtipálky. Když jí vysvětlil, že číslo na ni dostal od kolegy Davida, který s ní byl nadmíru spokojený, došlo jí, že další takový zákazník jako je David by se jí rozhodně hodil.

Domluvila si s ním tedy schůzku ještě týž den ve 22 hodin. Ptala se ho, zda si bude přát něco zvláštního. Odpověděl jí tichým hlasem, že se domluví, až na místě. Měla celé odpoledne na to, aby se řádně na klienta připravila. Holení, horká vana, prostě udělat se krásnou pro nového kunšafta. Necítila nervozitu, svým tělem se živila od dob studií na vysoké škole, a i když už ji měla dávno za sebou, řemeslo na hřebík nepověsila. Tak, jak si původně říkala. Cítila se volná jako pták, nikomu se nemusela zpovídat, jediné negativum bylo, že ne vždycky u jejích dveří zazvonil chlap podle jejího gusta. Ani u Pavla, se kterým se právě domluvila, nečekala bůhví jakého krasavce. Ale překvapil ji. Nevypadal zle, kdyby sundal ty hrozné brýle, mohl by být i přitažlivý. I když modela by asi dělat nemohl.

Čím jí vyrazil dech, byla jeho vůně. Když namátkou vystřelila od boku název značky, Pavel jí vysekl poklonu, že ji bezpečně poznala. Teď přijde chvíle na to, aby se domluvili, co se vlastně má odehrávat.
"Hledám ženu, která by mi vyhověla v jisté nezvyklé záležitosti."
"Máte rád bolest? Toužíte po submisivitě? Máte rád svazování, dětské plenky, lolitky?" vychrlila na něj otázky.
"Ne, proboha, ani jedno z toho! Jedná se spíš o druh fetiše. Miluji vůně, vůni ženy, jejíž tělo splyne s mými představami plnými vůní. Chci ženu oblečenou do luxusního parfému. Ženu, která dokáže sedět, mlčet, nechá mě se na ni dívat, nasávat její vůni. Která se pro mě vykoupe v drahých olejích nechá mě pak přivonět ke každému kousku svého těla."
Byl vzrušený, když tohle ze sebe vychrlil. Sandra se zeptala, jak má tedy postupovat. Pavel odpověděl, že dnes jí tu nechá pouze některé parfémy a vonné oleje, se kterými se ona do příště seznámí. Každý má na sobě popisek, jakým způsobem a kdy a kam ho přesně použije. Vonnými oleji si ji namasíruje sám, až přijde. Dá jí vědět, co má ten den jíst a pít, aby mu voněla. Zvláštní požadavky, pomyslela si Sandra. Ale připadalo jí to jako hra. Líbilo se jí to. Poznala to, když se jí v klíně rozprostřelo vlhko. Voňavé vlhko, jak doufala.

Než odešel, chtěl ji ještě vidět nahou. Potřebuje si přivonět k její pokožce a vidět velikost jejích bradavek. To vše ovlivní jeho konečný výběr dalších parfémů, které na ní bude chtít. Sandra pomalu vstala a v okamžiku před ním stála jen v malinkých kalhotkách. Přikročil k ní a vzal majetnicky do ruky její ňadro. Přitáhl si ji tak, aby mohl přivonět. Málem jej políbila. Profesionálka? Tou být v jeho přítomnosti bylo jaksi - komplikované. V tom ji naráz pustil, obrátil se, a se slovy - "Zítra na shledanou" za sebou zavřel dveře. "Budu se těšit", nechala sklouznout slova do ticha pokoje.

Druhý den přišel opět ve 22 hodin, jak řekl. Jeho dochvilnost byla na vteřiny přesná. A precizní, tak jako on sám. Když jí ten den ráno volal, řekl jí, že dnes má náladu na exotické ovoce. Že chce, aby se vykoupala v koupeli z pomeranče, bergamotu a citronové trávy. Že tělo má mít ještě horké z koupele, až přijde. Ve stejném složení má připravit vonný olej na masáž. Až mu půjde otevřít, vetře si kapičku bergamotu na pravou stranu pod krk, těsně pod čelist. Přichystá lehké bílé víno. Tykal jí, ale když mu chtěla tykat taky, odkázal jí do mezí vykání. Ano, platí si ji, takže má i na tohle právo. Do jeho příchodu nesměla kouřit, pít nic jiného než vodu a jíst nic jiného než ovoce. Takže celý den větrala svůj byt, vyházela osvěžovače vzduchu, všude rozestavěla parfémy od Pavla a připravila vše dle jeho instrukcí. Při tom všem se spíš cítila, jakoby měla absolvovat romantické rande, než šukat za peníze. Ale moc si své pocity nepřipouštěla. Prostě se těšila a uklidňovala se konstatováním, že práce má člověka naplňovat a bavit.

10 minut před Pavlovým příchodem právě vystupovala z horké vany. Vše bylo, jak mělo být, Pavel byl evidentně spokojený. Užil si svou objednanou masáž olejem, který namíchala dle jeho přání. Vypil s ní skleničku vína, chvíli pak jen seděl a díval se na ni, jak leží v posteli. S tímto mladíkem Sandra ztrácela půdu pod nohama. Choval se tak moc jinak, než ostatní muži. Než odešel, potvrdil, že se ozve znovu za týden. Na sex ani nedošlo.

Na sex s Pavlem totiž došlo máloky. Zato tajemství světa vůní se s ním Snadře otevíralo stále jasněji. Měl dny, kdy po naplnění požadovaného scénáře chtěl,aby mlčela a jen mu naslouchala. Vyprávěl jí o esencích, destilacích, výrobě parfémů. Rozkládal před ní svoje sny. Zcela ji vtáhl do toho světa. Vtáhnul ji tam natolik, že už si nekupovala šperky, nebo klobouky. Ale parfémy, které k ní naprosto stroprocentně seděly. Pavel dokázal skvěle vystihnout, které se k ní hodí.
"Chci, abys voněla po jehličí," řekl jí jednou.
"Příště si na sebe vezmeš jen pár kapek oleje z levandule.."
"Zítra sáhneš po nejtěžším a nejkořenitějším parfému z těch, co jsem ti dal...."
Pokaždé jiné přání a vždycky ji ona vůně seděla naprosto dokonale. Její byt se proměňoval spolu s ní. Zmizely zbytečné doplňky, tím hlavním byla vůně.

"Nechápu, jak jsem mohla žít tak, jak jsem žila. Svět parfémů a vůní je tak fascinující," vyznávala se mu z toho, jak podlehla vábení voňavé neřesti..Věděla, že ji chytil do podivných sítí. Kdyby jedinkrát nechtěl zaplatit, vůbec by jí to nevadilo. Setkání s ním byla pro Sandru důležitější, než peníze. Bavila ji. Vzrušovala. A jeho nepředvídatelnosti ji trošku děsila. Mnohokrát se stalo, že odešel i rozladěný, protože všechno nebylo stoprocentní. Zanechal ji nahou na posteli, připravenou ho přijmout ve svém klíně. "Vůně už není dost intenzivní," a s těmito slovy se vzdálil.

Jednoho dne ji postavil před hotovou věc. "Už nepřijdu." řekl jí jen tak, mezi dveřmi, když odcházel po večeru plném osvěžující máty a meduňky. Sandru jakoby polil ledovou vodou. Ustrnula uprostřed pohybu. Nechápala. "Proč???" ptala se.
"Nechtěj to vědět, ublíží ti to..." odpověděl.
"Prosím, musím to vědět!!" žadonila
"Sandro.." vůbec poprvé ji oslovil jménem a poprvé za ten takřka rok, co ho znala, jakoby vypadl z role.
"Jsi sladká, voňavá a krásná. I chytrá. Jsi báječná. Ale zamilovala ses. A to já nepotřebuju. Už to pro mě nemá to kouzlo jako ze začátku. Já to cítím, neodporuj mi. Na tom prostě nic nezměníme. Nedá se nic dělat. Oba víme, že jsem k tobě nepřišel hledat vztah.."
"Ale..." chtěla nějakým způsobem argumentovat. Nenapadalo ji však vhodné slovo...Stejně jí to nedovolil.
"Ty parfémy si nech. Sluší ti všechny." A naposled jí políbil jako partner a milenec, jako člověk, který ji miluje.


Pak už slyšela jen zaklapnutí dveří, které ukončilo jednou provždy jejich voňavá setkání.

ENDORFINY....

3. ledna 2016 v 10:44 | Sig
Když už máte děti dospělé, někdy s nimi můžete zažít i legraci. Jako třeba dnes, když jsem mluvila se svým mladším synem. Plnoletost už má za sebou několik let, ale o sexu se nebavíme v poslední době spolu běžně. Ta léta, když jsem je oba týrala sexuální osvětou (kondomy, sex do 15ti let je trestný čin), jsou už dávno hudbou minulosti.

Dnes měl nejspíš komunikativní náladu, takže jsme se asi po hodině mluvení na různá témata, dotkli i sexu. Otázka zněla, proč se vlastně lidé liší od zvířat? Tím, že provozují sex, aniž by chtěli plodit? Co je k tomu vlastně vede, opakovat znovu a znovu rituál milování?? Jen kvůli potěšení? Co se v nás odehrává, že se chceme pořád nořit do těch hlubin rozkoše?

Jsou to prý hormony - endorfiny, které nás k tomu vedou. Můj syn dodal: " Jojo, sex uvolňuje endorfiny, Finy, Švédy, Nory a jiné skandinávce..."

Na tohleto jsem nezareagovala žádnou vtipnou odpovědí (pouze záchvatem smíchu).

Ale vybavilo se mi, jak jsme jednou při sklence dobrého Chardonnay s mou kamarádkou mluvily o kouření. Tedy kouření v restauracích, které má být od ledna snad zakázáno. Že její kamarád otvírá hospodu (snad nebude jako Jára Cimrman, který si otevřel hospodu, ale chodili mu do ní lidi, takže ji přemístil do hlubokého lesa) a v ní budou kabiny na kouření. Slovo kabiny mě rozsekalo. Představila jsem si budku s průzorem jako v ponorce, kde budou všichni kuřáci, hlava na hlavě vdechovat do plic ten náš dlouhý kouř. Korunu tomu dal náš kamarád, kterého okamžitě napadlo, že by v kabině mohla být kuřba i jiného druhu, takže by se mohli zúčastnit i vyznavači/čky tzv. zdravého kouření.

Moje fantazie nezná hranic - takže kouření na jakýkoliv způsob v restauračních kabinách s jinými skandinávci zdar, zdar, zdar!!!!

P.S. Vím, že tento blog atraktivitou neoplývá, ale vzhledem k ročnímu období se stávám medvědem a ukládám se k zimnímu spánku. Takže nedráždit, nekrmit a mít trošku pochopení prosím :-)

Potkáme se na jaře :-)