Cesta na druhý břeh...

11. listopadu 2015 v 17:25 | Sig
Proč ti nejlepší lidé odcházejí první z toho světa? Existuje opravdu něco lepšího, než pozemský život? Jsem ateista (chvála bohu), ale přesto na Něco věřím.

Na Něco mezi nebem a zemí.

Na Něco, co nelze ovlivnit. A přesto se to děje.

Nevěřím na reinkarnaci, nebo něco podobného. Ale věřím, že Duše (nebo jak to Něco pojmenovat) má každý z nás v sobě a nemá to nic společného s masem, svaly, krví ani vnitřnostmi.

Proč mě zrovna dnes napadají takové myšlenky? Protože ráno jsem se dozvěděla, že odešla na druhý břeh jedna výjimečná žena. Žena, která dýchala pro svou rodinu. Pro muže a svoje děti. Byla obětavá. Byla všechno to, co si pod tímto slovem dokážete představit. A dělala to ráda. Byla skromná. Pro sebe nechtěla nic. Záleželo jí jen na blahu druhých.

Možná právě ta její celoživotní obětavost ji stála život. Vždycky brala ohledy na druhé a nikdy na sebe. Až v posledních třech letech, kdy se dozvěděla, že má smrtelnou nemoc, začala žít. Je to příliš pozdě?

Lékaři jí dávali půl roku. Za přispění přátel a rodiny se těch 6 měsíců protáhlo na tři krásné roky, kdy opravdu žila. Jezdila na výlety, háčkovala, pletla. Dělala prostě všechno to, co nikdy. Protože to dělala jen proto, že ji to těšilo. Zjistila, že rodina se umí postarat sama o sebe. I o ni, když nemohla, zničená po chemoterapii.

Její muž je vzácný člověk. Vzal si ji z nemocnice domů, když bylo jisté, že už nastaly její poslední dny. Zjistil si všechny dostupné informace o tom, jak pomoci blízkému odejít. Zajistil asistentky, které jemu i jeho milované ženě pomohly se vyrovnat s touto opravdu náročnou situací. Naučil se přidávat do kapačky morfium, aby netrpěla.

Když vydechla naposledy, držel její ruku ve své. Dal určitě do toho posledního stisku veškerou svou lásku. Pro přátele vyrobil parte, na němž je jeho žena veselá a šťastná. Připsal k tomu obrázku něco v tom smyslu, že byl celý život bohatý a teď jejím odchodem je chudý.

I když jsem jeho paní znala jen málo, byla to éterická bytost. Usměvavá. Dobrota jí koukala z očí. Nikdo by do ní neřekl, že je v ní tolik síly. Ti dva spolu byli prakticky celý život. Každý den. Bok po boku. Spojeni svou láskou jako siamská dvojčata. O to těžší to teď pro něj všechno je. A bude.

Drazí moji. Užívejte si každý den, jako by měl být váš poslední. Neobětujte své zdraví pro druhé. Mějte rádi především sebe. Ne sobecky, ale uvědomte si, že jenom, když budete zdraví, můžete pro druhé dělat všechny ty věci, které děláte. A některé vlastně ani nemusíte, že?

S láskou, ale ne se sebeobětováním.


On ví, že odešla vyrovnaná. Ví, že ona věděla, že je u ní. Že ji pustil na druhý břeh. Kde ona na něj bude čekat. Kéž by každý z nás měl takové štěstí.

Jednou......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama