Rozhodování

7. září 2015 v 19:31 | Sig
Člověk před nějakým rozhodnutím stojí každý den.
Začne to ránem, kdy se přinutíte vstát do práce. Protože tam holt musíte. Pak otevřete skříň a rozhodujete se, co na sebe. To počasí si z vás dělá prču, ráno skoro omrznete a odpoledne shazujete jednu vrstvu za druhou.

Pak se rozhodujete, co si dáte k obědu (v případě, že jste si už den předem nenarazili oběd v jídelně - ale stejně jste se museli rozhodnout už včera, co budete mít na talíři dnes). Cestou z práce se stavíte v obchodě a opět se rozhodujete, jestli na ten meloun máte fakticky takovou chuť, že se s ním budete tahat autobusem. Případně, jestli to tričko, které je v akci, opravdu tak nutně potřebujete.


Pak uštvaní dorazíte domů a opět rozhodnutí - naliju si dvojku toho výborného vína, nebo ne? Jen proto, že jste měli náročný den? Nebo proto, že to jednoduše potřebujete?
Pustíte televizi a zas stojíte před rozhodnutím, jestli seriál na Nově vás má čím oslovit, nebo se raději začtete do knížky. Rozhodnutí, do které vlastně, ihned následuje.


Tahle každodenní rozhodnutí ale v podstatě nejsou životně důležitá. Protože na kvalitě vašeho bytí nezávisejí.

Horší jsou ta, která činíme v dobré víře, že nám bude líp. Že se budeme cítit líp, když je uděláme.


Mluvím teď o vztazích.


Říká se, že když chcete pobavit Boha, řekněte mu o svých plánech.

Ten pocit, jako byste se ocitli pod ledovou sprchou poté, co jste se vyhřívali dlouho na sluníčku. Zasyčí to a…. n i c.

Přemýšlíte, kde se stala chyba. Cítíte to už delší dobu. Něco je ve vzduchu a smog to není.


Je to prostě jako by vyšuměl šumák. Najednou nemá žádnou pěnu s bublinkami a vy, i když ten koktejl promícháte znova a znova, už to nikdy nebude taková oku i chuti lahodící záležitost, jako když jste ho tvořili.


Pak zvažujete. Pro a proti. Vlastně posledních několik dnů neděláte nic jiného.
Takže co? Poohlédnete se po novém šumáku? Bude mít sice jinou příchuť, ale kdo vám zaručí, že jednou jeho kouzlo taky nezmizí?

Nikdo, že?

A vy víte, že k rozhodnutí stejně budete muset dřív nebo později dospět. Ne dospět jako dospět, protože dospělí už jste.


Náš život je v našich rukou. V našich myslích. V naší touze. V naší komunikaci.

Nechceme druhé zklamat.


Nechceme jim ubližovat.



Takže JEN proto se bojíme rozhodnout?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama