Plavecký stadion

12. září 2015 v 20:28 | Sig
Rozhodla jsem se, že pro sebe něco udělám. Možná pozdě (v mém věku), ale přece. Nejdůležitější je vždycky začít ne? A neprokrastinovat (abyste viděli, jak jsem sečtělá a inteligentní). Ty z vás, kteří tento termín neznají, odkazuju do pr… tedy na wikipedii ("prokrastinace"). A ti z vás, kteří tohle cizí slovo ještě nikdy neslyšeli, ať se neradují. Protože to, že ho neznáte, ještě neznamená, že to neděláte. J

Nuže, vydala jsem se do plaveckého bazénu, který mám asi 15 minut volné chůze od domova. Ne, že bych ho objevila až teď, stojí tam už od dob totalitních (taky je to na něm poznat), ale obdržela jsem neodbytný pocit, že právě teď nastala nejvhodnější chvíle, očíhnout, jestli by se v něm dalo fajn zaplavat. To znamená, aniž by mě někdo ustavičně stahoval pod vodu, stříkal mi vodu do xichtu, nebo do uší, případně se trefil pádlující rukou, či nohou kamkoliv do mého těla a já bych pak musela opět navštívit paní doktorku na chirurgii (jako s těma naraženýma žebrama, když jsem hodila floping přes sedačku - děkuji nechci).

Nedobře je člověku samotnému - respektive, sám se prostě nikdy nedokope - domluvila jsem se s dlouholetou kamarádkou, že se hecneme spolu. Jak jsme řekly, tak jsme udělaly. Obě jsme naznaly, že nápad jít ve dvou, neměl chybu, protože oběma se nám ukrutně nechtělo. Ale ani jedna nechtěla zklamat tu druhou, takže jsme vyrazily na večerní plavání. Hrůza, jak už je v půl 8 večer tma. Akorát tak na to zalehnout a spát. Pro rejpaly uvádím, že se jedná o večerní dobu, tzn. P.M.

No nic, dorazily jsme tedy do areálu tělovýchovné jednoty, kde je onen bazén. Plus nějaké masáže, sauna, atd., ale ostatní nás nezajímalo. Dopídily jsme se po dotazu u paní provozní, sedící hned u vchodu v kukani, která vypadala jako vrátnice, že musíme o poschodí níže a vstupenku zaplatíme u paní na (jak to říct?) "recepci" (protože to byla jen zasklená kukaň s přihrádkami na klíče, co pamatuje ještě Husáka - teda ta kukaň, ačkoliv ta paní určitě taky - ta možná ještě Gottwalda) v šatnách. Dobrá. Jdeme o poschodí níž. Vpravo čteme - Šatny - ženy. Vstupujeme neohroženě do jámy lvové. Paní vypadá počtem vrásek na sto let a je jak věchýtek. (Ihned se mi vybavil Jára Cimrman). Opálená a celkem příjemná, i když ty zuby asi neměla moc dlouho, protože huhlala natolik, že jsme jí moc nerozuměly. Nevím, jestli jsme vypadaly blbě my dvě, nebo ona, když jsme se pořád ptaly, co vlastně říkala.


Nakonec lapám poslední větu:"…..a do bazénu můžete až tak 8.01 - máte to na hodinu, tak nejpozději v 9.15 odchod…" Hurá, propracováváme se ke skříňkám na šatstvo. Tedy až poté, co jsme zaplatily za hodinu plavání a štěstí, že jsem měla kamarádku s sebou, protože tady se platí ještě 100Kč vratná záloha na zámek. Co vám budu povídat, vrátila jsem se tak o 30 let zpátky v čase. Teď jsou všude čipy (já vím chipy - nejsem blbá), všude elektronické kontroly vstupu a tady…? Zpátky do minulosti! To se mi zas vybavil Leoš Mareš s Patrikem Hezuckým na Evropě2 s tímto pořadem.

"By mě zajímalo, jak bude paní vědět, že lezeme do bazénu přesně v 8.01, když tu není žádná čtečka!", přemýšlela jsem nahlas před kámoškou. "No asi nijak", odvětila ona. Takže se v klidu převlékáme, věci si schováme do stoleté skříňky, zamkneme stoletý zámek stoletým klíčem, na ruku dáváme stoletou gumičku s klíčkem. Jdeme do stoletých sprch. Tedy čisto tu je, to jako jo (ale radši jsem měla na nohách kroksy - však víte), ale to co trčelo ze zdi, by sprchou nazval jen slepec po litru rumu. Nebo nějaký hodně velký optimista.


"Před vstupem do bazénu jsou povinni se všichni návštěvníci osprchovat!" Achtung, Achtung - úkol zněl jasně. Nuže vkročíme do sprch. Naštěstí teče i teplá voda (to jsme ani nečekaly). Hodiny ukazují 7.55. Odvážíme se?

Za dalším rohem už je vstup k bazénu. Jdeme tam. Když tak nás odstřelí rovnou při příchodu - s tím jsme taky počítaly. Člověk má být připraven na všechno že?
Ve vodě ještě hopsaly nějaké mrňavé akvabelky, takže bylo jasné, že končí až v těch 8. Oukej, prohlídneme si zatím okolí. A co byste řekli? Všude široko daleko samý ženský. Jen ten plavčík…byl nějakej divnej.. Původně jsem myslela, že ten obstarožní pán s pupkem jako ve 20. měsíci těhotenství a pruhovaném tričku, který jeho ozdobný tukový polštář ještě zdůrazňovalo, je jen nějaký uklízeč. Nebyl.


Když zašel zcela suverénně do kóje, která měla nápis PLAVČÍK, odtud si vzal židli a přinesl si ji až k bazénu, aby měl lepší výhled, zahlédla jsem i píšťalku na jeho tučném krku. (Možná aby na ni někdo písknul, až by se o něj pokusil infarkt? Netuším).


Já mám panický strach z hloubek od té doby, co jsem se málem utopila v jednom lomu. Takže pro jistotu plavu co nejvíc u kraje, kdyby mi náhodou došly síly. Plavala jsem ještě blíže poté, co mi kamarádka řekla dobrácky: "Hele, bejt tebou, dávám si pořádnýho majzla - koukej, co by tě zachraňovalo!!!"

I když je možné, že dotyčný pán je bývalý sportsmen a má kondičku, nehodlala jsem zkoušet, jestli je to pravda.


Asi 20 minut jsme byly v bazénu ve trojce (já, kámoška a plavčík) a pak se to začalo zaplňovat. Paní se dvěma předpubertálníma hošíkama, kteří neustále někam na něco nebo někoho skákali, další paní, která sice měla velmi zvláštní styl plavání prsou, ale měla fakt výdrž, 2 mladí muži, kteří akorát počítali, kolik délek dali a nic jiného je nezajímalo. A nakonec dvě mladá děvčata (asi závodnice), která se vetřela do mojí dráhy, kde já si do té doby v klidu a pomalým tempem, kondičku nemaje, brázdila vlny.


Hm, ještě, že v 9 padáme, protože děvčata byla jako vítr a než já jednou přeplavala tam, ony už to měly 2x za sebou. A to mi ještě stačily nacákat na hlavu, do uší a praštit mě do všech končetin. Ještě, že nemám koule, tam bych jejich nožku pocítila jistě taky, ale jiným způsobem, než příjemným.


Abych to zkrátila - pokud bych na plavečák šla s úmyslem se seznámit (nebo si spravit oko), byl by to prodrbaný čas. To bych raději zůstala doma a psala třeba blogy. Ale pokud tam budu chodit kvůli upevnění své kondice (a že to kurva potřebuju), tak mě za půl roku nepoznáte.

Takže rozhodnuto - příští týden si jdu koupit permici!!

Plavčíku třes se!!


Sportu zdar!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama