Květen 2015

Dárek

24. května 2015 v 20:35 | Sig
O tom, že se muži umí bavit, není jistě pochyb. O tom, když se pořádá nějaká oslava - bez bab - jak se říká, by se daly jistě popsat stohy papíru.

Je to někdy le-gen-dár-ní. A vzpomíná se na to prakticky celý zbytek života. Následující zážitek měl můj velice dobrý kamarád.

Jsou partička asi deseti mužů, z nichž nejstarší slavil padesátku. Takže všichni jsou v těch "nejlepších letech". Jezdí vždycky jednou za rok na jedno takové pěkné místo, kde si dají turnaj v nohejbale, grilují, opíjejí se a jediné, co tam nenajdete, jsou ženy.

Věřím, že je to osvěžující být celý víkend tzv. bez bab, obzvlášť v případě, že jste už nějaký ten roček ženatý případně zadaný. Ale tentokrát byla jiná situace, protože padesátka je takový mezník v životě (nejen muže), který je třeba nejen pořádně zapít, ale zvolit taky nějaký adekvátní dárek. :-)

A co by to asi tak mohlo být, když dají hlavy dohromady chlapi? No jasně - Dáme mu ženskou. A co jednu. Rovnou dvě! Ať si chlapec užije. Důležité je, aby byly mlaďounké, šťavnaté a s chutí předvést nejen striptýz, ale případně i ošukat oslavence. Nápad to byl dobrý, ale převést ho do reality bylo těžší. Můj kamarád nelenil a dal si na jeden erotický server inzerát, který zněl velice dobře. Že hledají dívku nebo dvě jako dárek pro kamaráda. Mají zájem o striptýz, případně sex s oslavencem. Cenu respektují, občerstvení a nocleh zajištěn.

Řeknete si, že nabídky se mu jen hrnuly? Omyl. Ani po 14 dnech se žádná dobrovolnice neozvala. Kamarád už začal propadat panice, že nakonec se zase ožerou jako obvykle a překvapení tím pádem žádné nebude. Ale několik dní před termínem se ozvaly dvě kamarádky. Nebyly to placené společnice, ale studentky, které si občas takhle přivydělávají. Operativní schůzka proběhla rychle, děvčata to byla pěkná a mobilní, takže neměla problém se dopravit na místo ve smluvený čas.

Nastal den D. Můj kamarád (říkejme mu třeba Lukáš) přijel na místo mezi posledními. Hned viděl, že tady se ve velkém popíjí už dost dlouho na to, aby byl oslavenec střízlivý. Snad ještě bude při vědomí, až přijedou holky, napadlo ho.

Večer, přesně jak bylo stanoveno, se obě děvčata dostavila. A hned se šlo na věc. Striptýzek byl opravdu rajcovní. Všichni byli nadšení. Pak si dotyčného pána odvedly na pokoj. Napřed mu udělaly tantrickou masáž a měly v úmyslu ji dovést do konce jeho vyvrcholením. Jenže - to by nesměl vypít tolik alkoholu. Po několika desítkách minut už věděly, že tohle bude marný boj. Takže po dohodě s ním to vzdaly. Jenže Lukášovi se obě děvčata moc líbila. Řekl si - Přece nemůžou odejít jen tak - bez sexu? Neuspokojené? Co by si o nás pomyslely? Tak se obětoval a zastoupil svého kolegu, který se odpotácel zpět dolů k zásobám alkoholu. A Lukáš si mohl odškrtnout další zážitek, po kterém toužil. Sex se dvěma ženami.

Své úlohy se zhostil ke spokojenosti všech tří zúčastněných. Mužská čest byla zachráněná.

Jen Lukášovi budou pořád znít v uších slova oslavence, která prý pronesl, když nešťastně seděl mezi ostatními a povídá:


" Ten hajzl mi šuká dárek.." :-)

Alkoholička?

17. května 2015 v 14:07 | Sig
Dnes mám pro vás velice závažné téma, přátelé. Jste zvědaví? Je to téma bohaté, košaté i závažné - to, když se vymkne kontrole. Je to metla lidstva, ale zametat se musí ne? Aspoň občas.


Už tušíte?


Ano - je to alkohol a alkoholismus. Nechci tu rozpoutat nějaké divoké polemiky, ani vášně. Jen mám potřebu se vám svěřit. Ne, nebudu psát - jmenuji se tak a tak a jsem alkoholička. I když mě před pár dny jeden člověk, od kterého bych to nečekala, takhle nazval.

Usoudil to ze dvou dnů, které jsme spolu strávili.


Usoudil to ze dvou CubaLibre, které jsem si namíchala, když jsem připravovala pro nás oběd. Z toho, že když zbytek láhve padl při večerním posezení s jeho přáteli, druhý den jsem chtěla koupit další (kterou mi mimochodem slíbil). Já byla na výletě. Na dovolené. Tak jsem to brala.
Ale on měl jasno, že žena, která doma pije, je závislá na alkoholu. Přiznala jsem jemu, sama sobě i vám, že nemám problém si nalít. Nikdy jsem se za to nestyděla, že občas potřebuju pozabíjet pár milionů mozkových buněk. Ale nikdy má touha se napít nebyla větší než lenost, že se mi prostě do obchodu ani pro tu flašku nechtělo. Podle mých zkušeností (otec a ex tchýně), a taky informací strýčka googleho, alkoholikovi stačí opravdu málo, aby byl na šrot. Má abstinenční příznaky. Já vydržím víc než kůň a ruce se mi netřesou. Neschovávám si flašky po celém bytě. Nepiju potají. Nestřídám obchody, aby mě nepoznali, že už si jdu zase něco koupit (asi by mě i štvalo, kolik to stojí peněz, kdyby to bylo moc často). Žaludek se mi nesvírá (pokud si tedy nedám třeba zelí, nebo čočku - ale to je jiný příběh).


Takže - když je příležitost (ta se vždycky najde, že?) a chuť - nevidím v tom problém. Ale aby mě někdo (kdo možná sám měl s alkoholem problém? Proč by jinak tak řádil?) odměřoval, kolik toho můžu vypít - to je na mě hodně silné Granko.
Jsem dospělý člověk a rozhoduji sama za sebe. I po několika panácích mám jasné uvažování (že by to byl ten trénink? :-))


Nikdy jsem si neustlala na chodníku, nebyla ke mně přivolaná policejní hlídka, aby mě odvezla na záchytku (jako dotyčného pána, který usoudil a hned mě i odsoudil). Který sice nepije doma, ale při návštěvě restauračního zařízení to většinou s přáteli rozjede podobným způsobem (dle jeho vyprávění). Tím netvrdím, že to takhle má pokaždé - ale jeden případ před několika lety mám ověřený. Takže to, že je alkoholik si myslím spíš já o něm. Možná je vyléčený a teď mu nedělá dobře pohled na kohokoliv, kdo si dává? A klidně veřejně. A klidně kolem oběda jen proto, aby mu šla práce líp od ruky?

Co je tedy menší zlo - podle vás?


Jak se říká - po malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství? Vždyť co bychom byli bez lihovin? Limonádový Joe byl jen jeden.


A já naprostý abstinent být nechci.

To budu radši Horác Badman neboli Hogofogo. Případně Doug Badman, majitel Trigger-Whisky-Saloonu.



A zlomené srdce vyhojí svůj bol sklenkou té zázračné whisky. :-)

Rozlučka se svobodou

17. května 2015 v 14:04 | Sig
Organizovali jste někdo někdy takovou akci? Já ne - až do minulého týdne. Jedna moje krásná, mladá a oblíbená kolegyňka (a kamarádka) se nám bude začátkem června vdávat. Spousta starostí se samotnou svatbou. Téměř všechno si zařizuje sama. A vždycky vyplave na povrch ještě něco, co je potřeba vyladit. "Už aby ten den D nastal" - svěřila se mi. "Je to už únavné".

Proto, když si nevěděla si rady s tím, jak zkloubit rozlučku pro kamarádky z Brna a města, odkud pochází, zbystřila jsem. Bylo by nás celkem 20. A pro takovou tlupu už je trošku náročnější sehnat prostor, případně ubytování přes noc, to kdybychom se sešli všechny na nějaké akci mimo město.

Napadlo mě, ať tedy udělá rozlučky dvě. Jednu pro Brno a druhou (menší - asi jen o 5 lidech) ve svém rodném městě. Nemusela by řešit žádné ubytování, protože rozjezdy jezdí každou chvíli a taxi funguje až do ranních hodin. Zdálo se jí to jako dobrý nápad, takže jsem okamžitě nabídla pomoc s organizováním té naší brněnské.

Mám oblíbený podnik, do kterého jsem poprvé zavítala před 30 lety, kdy jsem tam potkala svého exmanžela. Od té doby byl několikrát zavřený (ne exmanžel, ale ten podnik) a před nějakým rokem po rekonstrukci byl opět uveden do provozu. A to takovým způsobem, že se stal naším oblíbeným. Nejen, že je tam vždycky plno (a hlavně! Je tam spousta mužských objektů, tudíž si člověk spraví oko), ale vedení klubu pořádá každý pátek a sobotu nějakou akci. Například personál je v různých kostýmech, míchají se drinky podle témat, barmani pořádají ohnivou show (se divím, že jim tam ještě nic neblaflo - asi dobrej oddíl), občas je akce na nějaké to dobré pití (i se sexy hosteskami, které ho roznášejí), občas je to jen dámská párty, kdy přijdou sexy striptéři a udělají vystoupení. K tomu fajn písničky a příjemné prostředí i obsluha.

V pátek jsme byly domluvit podrobnosti s provozovatelkou klubu. Milá příjemná dáma. Nic není problém. I stoly je schopná vyladit do fialkova (takovou barvu bude mít kamarádčina svatba).

Teď ještě pro ni vymyslet nějaké to překvapení. Když si nevíte rady, není nic jednoduššího, než se obrátit pro radu na strejdu googla. Jenže z něj mi vypadlo, že při rozlučce by nevěsta neměla nic platit. Že by se její kamarádky na ni měly složit a rozlučku pro ni uspořádat tak, aby ji to nic nestálo. Hm, docela problém, protože my se všechny neznáme. Ale mám jeden nápad, který určitě děvčatům navrhnu. Aź se potkáme a poznáme. Za sebe už dám dárek vymyšlený, ale nemůžu ani naznačit, protože bych nerada, aby si to dotyčná nevěsta přečetla (i když není na tomto serveru zaregistrovaná, ale čte moje blogy) - chápete - to by se pak žádné překvapení nekonalo. :-)

Striptéra striktně zavrhla, že takový trapas by určitě nepřežila. Abych řekla pravdu, chápu, že ne každý takové nějaké představení dá, když má být středem pozornosti. I když je to prý nejrozšířenější dárek budoucí nevěstě. Ale někdy není od věci se raději zeptat, aby se příjemná situace náhle nezměnila na nepříjemnou, že?

Jsem přesvědčená, že si to užijeme i bez striptéra (třeba si tam nečekaně odloží oděv nějaký fešný host - člověk nikdy neví). Jídla a pití bude dost, zábava váznout jistě taky nebude, takže mi nezbývá, než se těšit a doufat, že moje milá R. bude spokojena nadmíru. A na svoji brněnskou rozlučku se svobodou nikdy nezapomene...

...samozřejmě v tom dobrém slova smyslu....

P.S. Až bude po akci, můžete se těšit na další blog, myslím, že bude určitě o čem psát :-)