Březen 2015

Deníček - k smíchu?

16. března 2015 v 17:54 | Sig
Prý bych si měla začít psát deník, tvrdí moje terapeutka. Mám psát, co mě napadne a kdybych náhodou nemohla na nic přijít a zasekla se, prostě mám napsat: Nevím, co mám psát.
Středa
Nevím, co mám psát.
Čtvrtek
Nevím, co mám psát.
Pátek
Prší. Kočka odvedle mi poblila koberec.
Sobota
Je sobota. Celý den. Jinak nevím, co mám psát.
Neděle
Nemám co říct.
Pondělí
Mám stejnou depku, jako vždycky. Terapie nezabírá. Stejně jsem to věděla.
Úterý
Terapeutka řekla, že se nesnažím. Že jestli si nepomůžu sama, nemá smysl k ní chodit. Těžko říct čím začít. Měla jsem před pár měsíci úžasného přítele Tomáše. Hajzl. Chlapům už nevěřím. Tady to na papíře jsou slzy. Pro dnešek končím. Musím na něho myslet.
Středa
Dneska jsem vstala a nedokázala jít do práce. Volala jsem tam, že mám tyfus nebo neštovice. Že to zatím ještě není až tak jasný. Stejně jim to jasný asi bude. Všichni už mě mají plný zuby. Prý se musím víc snažit. Co jsem komu udělala? Já chtěla například do svého vztahu přinést trošku vzrušení, protože koho by nebavilo to skvělé a vášnivé usmiřování sexem že? Jenže Tomáš se už nechtěl udobřovat. Řekl mi, že mě má po krk. Že chce klid a mír.
Jsem ráda, že nikdo neslyší, jak tu troubím do kapesníku, a nevidí, jak mi z nosu teče sopel. A z očí voda. Bylo by jim jasný, že mě to odrovnalo. Ale můžu si za to sama. Vím to, a proto chodím na terapii. Ne že bych byla blázen. Jenom jsem prostě úplně v prdeli.
Čtvrtek
Dala jsem si sprchu. Napadlo mě, že bych si mohla podřezat žíly, ale nemám ostrej nůž. Krom toho, by mě nikdo včas nenašel a Tomáš by nestihl přiběhnout k posteli a prosit mě, abych to nedělala, případně to vrátila zpátky. To na papíře jsou zase slzy. Dnes jsem šla do práce a řekla jim, že se mi to neidentifikovatelný infekční onemocnění zázrakem vyléčilo. Haleluja. Kolegyně mi navrhla, abych s Tomem přišla na večeři, evidentně ji nikdo neinformoval o tom, že jsme se rozešli.
"Tomáš umřel! Přejela ho míchačka na cement!" zařvala jsem. Teď si všichni myslí, že jsem blázen. Musela jsem to uhrát na to, že se právě učím drama v divadelním kroužku, kam pravidelně docházím. Jestli mi to sežrali nebo ne, jsem doteď nezjistila.
Pátek
Včera jsem se v hospodě opila. Už odpoledne. Opakovala jsem stále dokola ty samé věci, jak je mým zvykem, když mám popito. Když jsem se vrátila ze záchodu, nikdo tam nebyl. Mám chuť na sebevraždu. Ale ještě raději tak týden počkám - co když třeba zavolá Tomáš?
Sobota
Pustila jsem si romantický film. Debile, debile, debile. Zase jsem začala myslet na Tomáše. Poznali jsme se na večeři u jedněch známých. Trochu jsem se předváděla, jak je mým dobrým zvykem, když mám trošku popito. Dělala jsem si vtípky z ostatních (což je moje parketa), jenže pak se téma stočilo na nemoci a já i přesto reagovala vtipně. Jenže to jsem si myslela jen já. Jako nežádoucí element jsem byla vyexpedována k taxíku. Na který mě doprovodil, světe div se, Tomáš. Dokonce mi nabídl, že mě odveze osobně domů. A dokonce si myslí, že jsem skvělá! A není gay! Právě jsem minula sedmé nebe. Cestou domů jsme se hodně nasmáli a laškovali a on mě políbil. Slyšela jsem zvony. Pak jsme se divoce a vášnivě milovali. Vím, že se to nemá, skončit v posteli hned na prvním rande, ale my přece žádný neměli..? Strávili jsme spolu celou noc a ráno mi řekl: " Je ti jasný, kam to směřuje?" A já řekla, že jo. Věděla jsem, že už spolu zůstaneme na věky. Zase slzy na papíře. Nastěhoval se ke mně skoro hned a další dva roky šlo všechno skvěle. Dělali jsme spolu hlouposti a všechno bylo romantický. Bylo to jako z filmu. Proč si musím zrovna tohle všechno vybavovat, když je sobota večer a já sedím sama doma? Jen se mi chce zase brečet. Asi si půjdu nabrousit ten nůž.
Neděle
Byla jsem u našich na obědě. Snaží se mě povzbudit - asi. Moc to nepoznám, protože v naší rodině se moc neobjímáme ani nepusinkujeme. Byla mámina oblíbená šedivá pečeně, papiňákovej květák a hrášek tvrdej jako broky. Všechno na jedné hromadě, takže to vypadalo jako šikmá věž v Pise. Jedli jsme u televize. Jedna katastrofa za druhou. Nedalo se na to dívat. Nedalo se to ani jíst.
Proč já jsem takovej debil? Hledala jsem v šuplíku kapesník a narazila na Tomášovu ponožku. Okamžitě jsem šla k telefonu a vytočila číslo. Tomáš to zvednul okamžitě. "Našla jsem tvou ponožku," řekla jsem. "Mám ti ji přivézt, nebo se pro ni stavíš?" Ještě jsem nedořekla a už jsem věděla, že si pod sebou podřezávám větev. Slyšela jsem zvuk pily. Na druhé straně bylo ticho. Pak řekl: " Báro, hoď ji do koše." Tak hnusnej být na mě nemusel. Blbej den. Kde mám ten brousek?
Pondělí
Vůbec nevím, jestli dokážu napsat, co se včera stalo. Ach bože. Snad se mi to jenom zdá. Šly jsme s kámoškou na diskotéku. Já si dala opět pár drinků a to mě snad omlouvá. U baru seděl chlap, který vypadal jako napodobenina Dannyho de Vita. Šla jsem k němu a řekla mu, ať se se mnou vyspí. Bez komentáře. Řekl, že jo - jak jinak - a šli jsme ke mně.
Když se začal svlíkat, radši jsem zhasnula, ale i jeho silueta byla jako prasátko Babe. Vlezl na mě jako pes na starou botu, vystříkal se během čtyř sekund a usnul. Pokusila jsem se ho vší silou dostat z postele, ale kromě chrápání, prdění, skřípání zubů a vyfukování bublin ze slin, jsem z něj nic nedostala. Na pohovku jsem tedy šla spát já. A to nejhorší teprve mělo přijít! Ráno jsem se dopotácela do kuchyně. Ještě tam byl. Chtěla jsem být milá, tak jsem řekla: " Díky za pěkný večer, můžeme si ho někdy zopakovat." A on řekl: "Si děláš prdel." A odešel. Stává se ze mě vyřízená ženská.
Úterý
To ještě není zdaleka všechno. Mám přenosnou pohlavní chorobu. Našla jsem si vřed na pipině. Musím okamžitě k doktorovi. No jasně - to určitě ten skrček z diskotéky. Domluvila jsem si ihned zákrok. Musí mi ten vřed vypálit. Laserem. Jdu na něj za pár dní.
Pondělí
Nemohla jsem psát, tak to napravuju až teď. V pátek jsem byla na zákroku. Dostala jsem od doktora přednášku o pohlavně přenosných chorobách těsně předtím, než mi píchli anestetikum. Pokusila jsem se o vtip ve smyslu - že pozdě a ucho už se utrhlo. Podíval se na mě pohledem, jako bych byla mikrob. Doktoři nemají smysl pro humor. Po zákroku se na mě přišel podívat a řekl, že místo vředu vypálil celou plochu. A že je možné, že po odeznění anestezie budu mít nepříjemné pocity. Zatím to jde.
Úterý
Tuší doktoři vůbec pravý význam slova - "nepříjemné pocity?" Bolí to jako prase! Hoří mi to tam. Pysky mi visí mezi nohama. Když jdu na záchod, je to, jako bych čůrala ježky. Nenávidím doktory, nenávidím chlapy!! Nesnesu, aby přede mnou vůbec někdy někdo vyslovil slovo chlap, doktor a sex!!! Už nikdy!!!!

Skončila jsem s vámi se všemi i s tebou ty blbý deníčku!!!!