Únor 2015

Když padají hvězdy...

21. února 2015 v 12:29 | Sig
Padají hvězdy. Vždycky jsem padající hvězdy milovala. Padající, umírající hvězdy v sobě pokaždé nesou příslib, co by se také mohlo stát.

Když padá hvězda, člověk si může něco přát, taková jsou pravidla. Naše přání se mění postupem času. Věkem. Tím, co člověk zažil. Tím, co zažít ještě chce. Po čem touží. Nevzpomínám si na moje první přání, když jsem viděla padat hvězdu. Ale kdybych ji viděla teď, přesně vím, co bych si v duchu přála.

K zemi bude padat hvězda za hvězdou a já si budu přát pokaždé totéž. Během letních nocí, kdy na nás hvězdy budou přímo pršet z nebe. Budou padat a já budu obracet obličej k nebi na ty maličké, ledově chladné ohníčky. Zavřu oči a dovolím, aby naděje v budoucnu odsála bolest z minulosti a zármutek.

Nemůžeme prosit hvězdy, aby nám vrátily nazpátek milovaného člověka, ale možná by mohl přijít aspoň někdo nový. Někdo, kdo se ještě nenarodil. Koho jsme ještě nepotkali.

Člověk si může přát co chce, ale nesmí to říct nahlas. Nikdy nesmí prozradit, v co doufá. Nikdy nesmí nahlas říct, po čem touží, co od života chce.

Zatnu pěsti, až budu vzhlížet k noční obloze. Možná proto, aby pomohly mému přání, aby se dostalo tam nahoru, vysoko, tam, kde je někde na věčnosti kdosi vyslyší a promění ve skutečnost. Budu prosit, aby mi obloha seslala znamení, cokoli, co by mi aspoň naznačilo, že existuje možnost, že mi ta padající hvězda na mé cestě pomůže.

Jenže hvězdy nemají v povaze odpovídat maličkým lidem, kteří stojí na zemi a něco si přejí. A tak budou padat dál a já ani moje sny je nebudeme zajímat. Budou padat, třpytit se a nechávat po sobě ohnivou čáru a dohasínat. Pokaždé stejně lhostejně a tiše. Ale já budu pořád zatínat ruce v pěst, pevně zavírat oči, toužit a doufat.


Každá nová hvězda, které kolem nás chladným vesmírem s mihotáním proletí, s sebou navzdory všemu ponese novou naději.

Fifty Shades of Grey

13. února 2015 v 20:20 | Sig
Ano, tento fenomén zasáhl i mě. Četla jsem všechny 3 díly. I když se názory na toto dílko různí, mě se líbily všechny díly. Kdo z nás by neměl rád romantiku, okořeněnou erotikou. I přes to, že některé praktiky jsou mi cizí, když jsem četla jak Christian Grey dokázal Anastazii přivést nenásilně k věcem, které nikdy nepoznala, i já jsem začala toužit. Potkat někoho takového. S kým vám bude všechno sedět. S kým si budete naprosto všechno užívat. Protože on nenutí - jen vysvětluje a názorně ukazuje. Když řeknete, že sama chcete...

Mezi těmi dvěma byla původně sepsána smlouva (jak některé z nás ví). Christian si totiž v první chvíli myslel, že našel pouze další subinku (jednu z mnoha), která bude vydána napospas jeho chtíči, jenže pak se zamiloval a smlouva nesmlouva prožíval všechny krásné okamžiky a city jako zamilovaný puberťák. Anastázie neměla prakticky žádné zkušenosti, takže Christian otevřel její třináctou komnatu. A že se jí to sakra líbilo...

Jak ráda jsem hltala všechny stránky tohoto erotického románu, který prý byl původně napsaný pouze pro kamarádky autorky. Jak nadšená jsem byla z druhého dílu. A ze třetího, který jsem dostala jako vánoční dárek. Knihy o hodně stranách mě vždy děsily. Ale tady nějakých 600 bylo pořád málo. Chtěla bych ještě zažít ten pocit, který jsem prožívala při četbě této trilogie.

Něco mezi nadšením, vzrušením, zvědavostí - co bude dál. Včera byla v kinech premiéra prvního dílu. Jsem nadšená z pilotní písničky, která provází trailer od Ellie Goulding, o které jsem předtím nikdy neslyšela (ale že je to pěkná kočička!).

Takže příští týden bych se chtěla probojovat mezi zvědavce, který tento film přijdou sledovat do kina. Nejen kvůli tomu, že se režisér dle mého soudu trefil i do hereckého obsazení, kdy Anastazie musela být nevinnost sama, což se v podání dcery herečky Melanie Griffith a herce Dona Johnsona, Dakoty Johson zcela jistě povedlo, ale i představitel Christiana - pro mě neznámý Jamie Dornan zcela jistě dostál představě sexy mladého svůdníka.

Tento blog neberte jako nějakou propagaci výše uvedeného filmu, ani jeho recenzi, protože jsem ho zatím neviděla, jen úvahu a zamyšlení kolik z vás na něj taky míříte. A kolik z vás četlo všechny 3 díly jako já? A komu se tolik vryly do paměti? Natolik, že by rádi vyzkoušeli všechno to, co autorka popisuje?


Ano, to je otázka na vás všechny. Pro ty, kteří nečetli - omlouvám se za spam :-)

Tulipán

13. února 2015 v 19:05 | Sig
To si takhle vykračuji v polední přestávce po mém rodném městě. Pravda, nestává se mi, že bych někde trajdala v pracovní době, ale dnes svítí krásně sluníčko, tak proč nevyužít pauzu 30 minut k tomu, abych nasála trošku těch paprsků. I když ještě nehřejí. Ale svítí a to je podstatné.
Už mám koupenou vlnu, abych mohla uplést další - v pořadí asi šestou šálu - pro moje bližní. Ani bych nevěřila, jaký je to relax, sednout si k televizi s klubíčkem vlny a zapůjčenými pletacími jehlicemi č. 10 značky Apple. Co se mládí naučíš, v důchodovém věku jako když najdeš, že? J
Blížím se hlavní tepnou Brna ulicí Masarykovou k náměstí Svobody (ano, je to to náměstí, jehož okrasou je černý vibrátor, který má fungovat jako hodiny, u kterých nikdo nikdy neví, kolik je vlastně hodin, ale pár zoufalců pořád čeká na kuličku, která má v určitou dobu vypadnout), když tu mě zastaví mladý hoch s kyticí krásných rudých tulipánů. Usměje se na mě (fakt na mě??) a povídá: "Dobrý den. Můžu vám předat tulipán, abyste měla hezký den, když zítra je ten Valentýn?"
Fakt? Usměju se na něj a říkám: "Opravdu? Jen tak?" On na to: " Samozřejmě, ženám se přece musí dělat radost jen tak - nemám pravdu?" To sakra má! Oplatím úsměv (bože, proč se lidi vlastně na sebe tak málo usmívají?), poděkuji a pokračuji dál ve své cestě zpět na pracoviště.
Až potom jsem si uvědomila, že měl na sobě červenou zimní vestu, na které byl nápis jednoho nejmenovaného brněnského rádia. Takže to byla nějaká reklamní akce. Ale proč ne? Svůj účel to splnilo, protože dál jsem pokračovala s úsměvem a krásným tulipánem, který byl ovázaný zelenou mašlí s názvem květinářství, které si tímto způsobem udělalo reklamu. Potkala jsem po cestě ještě několik žen se stejnou kytičkou. A všechny se prosím pěkně usmívaly!
Za mě říkám - Jen víc takových akcí a milých překvapení pro ženy! Vždyť ne každá z nás má nějakého přítele. Nebo případně dostane od svého drahého někdy kytku (nebo jinou maličkost) jen tak pro potěšení. A ani nemusí být Valentýn. Já osobně tento svátek neslavím. Ale beru ho jako další příležitost, která je dobrá k tomu, aby vás protějšek potěšil a překvapil něčím příjemným...Co vy na to děvčata?