Září 2014

Úvaha

23. září 2014 v 19:37 | Sig
Taky se vám (teď myslím vás - ženy) někdy stává při jízdě v autobuse, šalině (pro nebrňáky - tramvaji - pozn. aut. ) nebo v nějakém jiném dopravním prostředku, že se rozhlédnete po přítomných mužích a řeknete si: "Jo, tak TENHLE by šel, TOHO tak dostat...TENTO už je sice krapet starší, ale pořád "š*katelnej" no a TENTO - FUJ, o toho bych si neopřela ani kolo." ?

Já si takhle pohrávám se svou fantazií občas ráno a odpoledne při cestě do práce a z ní. Pokud tedy nejsem hendikepovaná nějakou vášnivě prožitou nebo proflámovanou nocí a hlavu nemám těžkou únavou natolik, že dospávám, co se dá.
Už jsem v duchu ohodnotila hodně mužů, a kdyby všichni tušili, co se mi honí v mé blonďaté makovici, těžko říct, jaká by byla jejich reakce. Naštěstí (někdy pro ně a jindy pro mě), to nikdo z mého výrazu tváře nemá šanci poznat. Takže jsem zatím nebyla ani hromadně znásilněná, ani nemám monokl pod okem.

Snad jen ti pánové, o kterých si řeknu: " Jooo, s tím by to mohlo být skvělé - je tak přitažlivý, přesně můj typ!" - mohou tušit podle mého zálibně zacíleného pohledu. A když opětují oční kontakt, přidám úsměv. Jen takový náznak, aby si hned nemysleli, že Černovice dostaly vycházky (Černovice - psychiatrická léčebna v Brně - pozn. aut.).

Nevím, čím to, ale zatím se mi nepodařilo roztáhnout jejich koutky aspoň o pár milimetrů nahoru. Ne, že by si toho, že se na ně trošku usmívám, nevšimli, ale asi jim to přijde neslušné nebo divné. Usmívat se na někoho v MHD? Kdo to kdy viděl? Radši se budu preventivně tvářit naštvaně, aby náhodou se mnou někdo nechtěl začít hovor. Na to přece není nikdo zvědavý, že? Obzvlášť ráno - chápu. Ale koukají pak průběžně mým směrem do té chvíle, než vystoupí oni nebo já. Možná je to jen starost o moje duševní zdraví. Nebo mají obavu, že budu nebezpečná a s pistolí namířenou řidiči trolejbusu u hlavy, zavelím dostatečně výhrůžně jako správná blondýna: "A teď to vezměte přes Vídeň!!"?

A ještě další věc. Co když třeba za tou sympatickou, trošku smutnou, tvářičkou mladého muže, kterého potkávám skoro každé ráno, je zvrhlý perverzní jedinec? Dá se to vůbec takhle na první pohled poznat?

Myslíte, že by se vám podařilo odhadnout, jestli dotyčný, který se vám líbí a vzbuzuje ve vás sympatie, není třeba pedofil? Nebo má rád hodně tvrdý sex? Nebo je zoofil? Nebo je naopak něžný a pozorný milenec?Asi těžko že? Zdání totiž klame.

Jeden můj velice dobrý kamarád hraje podobnou hru už roky. Nejezdí MHD, ale o každé ženě, kterou potká, přemýšlí přesně tímto způsobem. Oš*kal bych ji? Zvládl bych ji ještě? A nezáleží na věku, postavě, barvě vlasů nebo povaze (tu totiž na první pohled stejně nepoznáte - i když právě ta může být nebezpečná nejvíc).

Došel totiž k názoru, že š*katelná je vlastně každá žena, i ta, které nebylo shůry dáno a moc krásy nepobrala. A není ani sympatická. A je třeba navíc učitelka (tímto se těm, které jsou normální, omlouvám).

Kdyby do ní šel, udělal by vlastně dobrý skutek, protože on je fakt fešák. Věřím, že dotyčná by na něj nezapomněla do konce života. Otázkou je, jestli by se jí po splnění výzvy, kterou pro něj byla, dokázal rychle zbavit. :-)

Na druhou stranu - třeba se mu někde nahoře budou sčítat plusové body za pomoc bližnímu svému. :-)

VĚNOVÁNO MÉMU KAMARÁDOVI
I.B.

Překvapení

15. září 2014 v 20:12 | Sig
Petře se to zdálo jako krásný sen. Po dlouhé době narazila na muže, který vypadal jako ideál vlastně ve všem. Byl jen o dva roky mladší než ona, měl vyřešenou minulost a velké děti, takže nehrozilo, že bude po ní požadovat další. Ona už neplánovala rozšiřovat svou rodinu, která čítala ji a dva její dospělé potomky.


Martin bydlel sám v novém bytě, měl zajímavou práci a chuť najít si přítelkyni, ženu se kterou by trávil volné chvíle. Chtěl vztah se vším všudy, stejně jako ona.


Když se poprvé setkali, nebylo pro ně překvapením, že si padli do oka. Na to si vyměnili moc fotek a prohodili hodně slovíček přes webku. Teď šlo vlastně jen o to poznat, jak si budou "vonět", což bylo pro oba důležité. A jestli jejich první polibek bude mít na ně ten pozitivní účinek, způsobující vlhnutí kalhotek u ženy a u muže jediný zvuk, který je vidět. :-)

První rande proběhlo přesně podle jejich představ, včetně polibků. Nějaké techtle také uskutečnili, mechtle naplánovali až na příště. Nemělo by smysl si plánovat nějaký vztah, když zatím nevěděli, jestli si sednout i v milování. Natolik bylo pro oba důležité. Jsou přece dospělí, takže nemusí ztrácet čas. Nic jim v tom nebrání.

Jednoho dne ji pozval k sobě. Perfektně uklidil, nachystal jí vlastnoručně uvařenou večeři, chtěl, aby bylo všechno stoprocentní. I když byli oba nervozní, vše se uskutečnilo podle plánu. Jejich první milování bylo nádherné. Ani nečekali, že by to hned napoprvé takové mohlo být. Stejnou měrou si užívali přítomnost toho druhého.
Strávili spolu nádherné odpoledne a večer ji Martin odvezl domů. Oba se těšili na příště. Oba měli pocit, že se stal zázrak a oni potkali svou druhou polovinu.

Když se u něj setkali příště, Petra měla víc času porozhlédnout se po jeho bytě. Samozřejmě měl vystavené fotky svých dětí. Dcery a syna. Dceři bylo 16 let a synovi 25. Když se zadívala na fotografie, nemohla tomu uvěřit.

Nemohla od fotky, na které byl usmívající se mladý muž, odtrhnout oči. Říkal, že jeho syn se jmenuje Patrik. Ale takových zajdů s tímto jménem je. JENŽE - právě tenhle jí byl hodně povědomý. Zná ho. A to do nejmenších detailů .


Potkala ho totiž na stejném serveru jako jeho otce. A strávili spolu hodně intimních chvil. Petra ho měla ráda. Byl tak mladý a krásný a ona tenkrát tak sama. Skončilo to mezi nimi ve chvíli, kdy si Patrik našel přítelkyni ve svém věku. V občasném kontaktu ale spolu byli pořád.


A teď - za několik měsíců potká jeho otce.


Jednou dojde k tomu, že ji Martin bude chtít představit svým dětem. TOHLE se Martin nesmí nikdy dozvědět.

Dostihne Petru její minulost?


VĚŘTE-NEVĚŘTE!

Tento příběh vypadá reálně, ale přiznávám, že jsem trošku popustila uzdu své fantazii..