Dvě na jednoho

27. srpna 2014 v 21:35 | Sig
Toho dne byl otec podivně klidný.."
Ano, tuhle větu znáte jistě z dílu "Studna" majora Zemana. Já toho dne tedy rozhodně klidná nebyla. Měly jsme totiž se známou navštívit jednoho mého dobrého kamaráda. Za celkem zvláštním a neobvyklým účelem.

Pro každou z nás to byla premiéra. Nic takového jsme předtím nezkusily. Ani jedna z nás vůbec nevěděla, do čeho jde. Sice se říká, že člověk nemá mít velká očekávání, ale my je měly.
Můj kamarád je pohledný a sympatický muž. Na jeho postavě se podepsala dlouhá léta tréninku obranných technik a vůbec sportu. Je v tom nejlepším věku na to, aby si dokázal užívat života přesně podle svých představ. Ano, přesně tento přitažlivý muž byl cílem naší cesty. Pozval nás obě totiž k němu domů.

Věděla jsem, kde bydlí, byla jsem u něj jednou nebo dvakrát, ale pokaždé jsme jeli autem. Teď jsem k němu měla trefit MHD (Městská Hromadná Doprava - pozn.aut.), což byl trošku oříšek. V městské části, kde obývá svůj domek, se absolutně neorientuji. Troufám si říct, že španělská vesnice by pro mě byla jednodušší. A jako správné blondýně mi chybí orientační smysl. Překvapuje vás to?
Když jsem dostala instrukce od kamaráda (říkejme mu Tomáš), kudy se vydat od konečné šaliny (brněnské hantec - tramvaj - pozn.aut.), měla jsem celkem jasno, kudy jít. Má známá (říkejme jí Lucka) v těchto končinách byla úplně poprvé, takže ta by mi nebyla nic platná, i když by jí orientační smysl nechyběl. Ona je totiž brunetka.

Když jsme došly celkem daleko od konečné, pojala jsem podezření, že jsme nabraly špatný směr. Proto beru telefon a volám Tomovi. Bohužel vůbec netušil, na které ulici se nacházíme, protože všude jezdí autem. Ale jako inteligentní muž použil nápovědu strejdy Googleho.
A moje podezření bylo oprávněné. Vydaly jsme se úplně opačným směrem, než jsme měly. Takže - vrátit se úplně nazpátek, nebo zvolit cestu autobusem, který právě přijížděl? Vzhledem k tomu, že jsme byly propocené (venku někdo asi moc zatopil), zvolily jsme autobus. Hm, jenže ten jel jaksi jinam, než jsme si myslely. Takže jsme se vrátili o několik zastávek nazpět. Že by deja-vu? Těmito místy už jsme dnes jely.

Abych to zkrátila - na poslední zastávce autobusu jsme vystoupily, přesedly na jiný a ten už nás konečně dovezl k Tomovi. To jsme sice mohly udělat hned na první pokus, ale nebylo by to tak napínavé, že? Lucka mou okružní jízdu tamní městskou částí vzala s povděkem. Do těchto končin se jinak nedostane. Na všem si má člověk najít něco pozitivního že?
Tom trpělivě čekal. My už byly zplavené ještě před příchodem k němu domů. A to jsme prosím pěkně zatím JEN šly!
Volám mu, že jsme před domem. Přichází nám otevřít - usměvavý a odpočatý. Na rozdíl od nás. Já ty dva představím - za chvilku spolu přece stráví nějakou intimní chvilku, tak ať si předtím aspoň podají ruce. Když na sebe za pár okamžiků budou sahat všude. Takže prvotní kontakt mají za sebou. A že nebyl za to odpoledne poslední!
Přicházíme do obývacího pokoje. Stolek s křesly je posunutý až ke zdi. Sedačka na druhou stranu. Aby bylo více místa na zemi. Na tu položil velkou prošívanou deku a velký polštář.

Hm, docela dost místa - snad to bude stačit. Nalévá nám vodu na občerstvení, s tím, že on si dá kávu. Čekal s ní na nás, ale my bychom si daly raději panáka. Na kuráž. Jenže TOHLE se dá provozovat JEN s čistou hlavou, aby toho člověkovi ulpělo co nejvíc v paměti.
Protože TOHLE se nebude jen tak opakovat. Protože TOHLE je jedinečná příležitost, jak se přiučit něčemu důležitému a zásadnímu, co nám může ovlivnit navždycky život.

Když se usadíme (my dvě prozatím na sedačku a Tom naproti nám do křesla), začíná nám povídat, o co mezi námi půjde. Jak to nejlépe uděláme. Jestli se do toho pustíme po jedné. Nebo na střídačku. Jestli nám TO bude dělat napřed on a pak my jemu, nebo opačně.

Necháváme to na něm. ON je tu přece ten, kdo tomu rozumí nejvíc. Rozpačitě se s Luckou na sebe díváme. Stydíme se? Jedna před druhou? Takové kamarádky zase nejsme, ale možná je to dobře. Budeme totiž sahat i jedna na druhou, jak nám bylo řečeno.

Tomáš vstává z křesla a říká směrem ke mně: " Tak pojď první." Ve mně je malá dušička. Bojím se, ale jsem zvědavá, jaké to bude. Lucka nás sleduje ze sedačky. Ví, že i na ni přijde brzo řada. Je nervózní. Tak popíjí vodu.
Já si stoupám naproti Tomáše a on mě chytá za krk. Začíná mě škrtit. Mám něco udělat. Nevím co. Nemůžu se dostat z jeho sevření. On má proti mně obrovskou sílu.

A to je to, o co tu jde.
Nemusím mít sílu na to, abych se ho zbavila.
Naučil nás obě jak.
Když nám několikrát předvedl, jak se jeho sevření zbavit.
Jak si poradit s útočníkem, když vás napadne.
Co dělat před znásilněním.
Jak se pokusit útočníka zneškodnit, i když má nůž.
Nevěřili byste, jak jsou některé finty jednoduché a síly nepotřebujete ani za mák. Důležitá je psychologie a i té se nám dostalo měrou vrchovatou. Co všechno můžete použít jako zbraň je taky k neuvěření.
Ano, bylo to něco na způsob KRAV MAGA (sebeobrana v ulicích), která vám může zachránit život. Záleží na vás, jak se k tomu postavíte. Ale když začnete, musíte to dotáhnout do konce.

P. S. DÍKY TOME, ŽE JSI NÁM VĚNOVAL CELÉ ODPOLEDNE A SNAŽIL SES, PODĚLIT SE S NÁMI O SVOJE TVRDĚ NABYTÉ ZKUŠENOSTI A VĚDOMOSTI.
SNAD JSME TEĎ O NĚCO MÁLO LÉPE PŘIPRAVENÉ, NEŽ JSME BYLY.
TĚŠÍME SE NA PŘÍŠTĚ!!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama