Žárlivec

19. července 2014 v 9:19 | Sigi
Dnes se s vámi podělím o malou životní zkušenost - tento příběh je pravdivý a říkám to hned na začátku. Půjde o jednoho mého bývalého, čili expřítele, se kterým jsem strávila 4 roky svého života. Nežili jsme spolu v tom pravém slova smyslu, ale navštěvovali jsme se skoro denně a trávili spolu občas víkendy. Pokud někdo vysloví slovo ŽÁRLIVEC, představím si vždycky jeho - říkejme mu třeba Patrik.

Byl o deset let mladší než já (jak překvapivé v mém případě!). Poznali jsme se na jedné diskotéce, kam jsme s kamarádkou zapadly po jednom nevydařeném plese. Byly jsme obě celkem nepřehlédnutelné - sami uznejte - viděli jste někdy na diskotéce ženu nebo dívku, oblečenou do společenských šatů - se zlatem ve vlasech? Vypadaly jsme asi jako zjevení z jiné galaxie. Ale vzhledem k tomu, že mě osobně nevadí být středem pozornosti, klidně jsem šla ve stříbrných sametových kozačkách, s podpatkem asi 10 centimetrů (dodnes mi není jasné, jak jsem se na nich vlastně celý večer udržela) na "plac" a tancovala sama (kamarádka takovou odvahu v dlouhých šatech neměla) na mou oblíbenou písničku. Vzhledem k brzké ranní hodině jsem na parketě byla jaksi sama. Nevadilo mi to. Najednou koukám, vedle mě tancuje moc pěkný kluk, který i přesto, že jsem s těmi podpatky měřila 190 centimetrů, byl ve výši mých očí, takže výška OK. Hned jsem zrekognoskovala "terén". Hm, postava fajn, holá hlava (jemu to moc slušelo), velký ramena, ďolíčky ve tváři, když se na mě usmíval. Sečteno, podtrženo - líbí se mi. Když mě pozval na panáka, abych tam prý nebyla tak osamocená, že by to byla věčná škoda, nepřemýšlela jsem ani vteřinu. Byl tam taky s kamarádem, takže za pár minut už oba kluci seděli u našeho stolu. Na ten večer nikdy nezapomenu, ani na to, jak mě jako gentleman odvezl svým autem až domů. Jak jsme přišli k jeho autu, otevřel mi dveře a já zahlídla na zadním sedadle dětskou sedačku....!!

Celý večer (vlastně ráno) jsme mluvili o všem možném, ale o tom, že je ženatý a má roční holčičku ani necekl. Takže jsem byla náležitě překvapená, když mi oznámil, jak to s ním je ve skutečnosti. Nelíbilo se mi to. Ne, že bych tak soucítila s jeho ženou, mě vlastně taky před mnoha lety odvedla muže jedna mladší, takže mám co oplácet, ale nejsem mstivá. Ale proto, že mi bylo jasné, že vlastně nikdy nebude JEN můj. Budu muset respektovat jeho soukromí, nepsat mu mimo dohodnutou dobu, víkendy jen občas...Zvládnu to?

Jeho stíhačka splňovala tohle označení naprosto dokonale. Když jsem později viděla její fotku, nebylo mi jasné, co ON na ní viděl (kromě velkých ňader, které byly dominantou celého těla, ale vzhledem k tomu, že vážila něco přes metrák, si těch ňader mohl nahrnout kolik chtěl a kde chtěl). Postava zápasníka sumo, výška 180 centimetrů a v obličeji mi hodně připomínala Richarda Genzera, včetně jeho delších umaštěných vlasů. Proto jsem si ji pracovně pojmenovala "Genzer". :-)
Nicméně i přes tuto "malou" nepříjemnost jsme s Patrikem začali randit - samozřejmě na tajno. Já v té době už byla rozvedená, žila jsem se dvěma synky, kteří už nebyli batolata, ale celkem soběstační, takže nic nebránilo tomu, abychom se scházeli u mě. Co vám budu líčit, když jsme včera malovali. :-) Náš vztah ze začátku fungoval naprosto úžasně. Já se zamilovala jako puberťačka jak do něj, tak do jeho krásné roční dcerušky. Holčičku jsem vždycky chtěla, ale "podařili" se mi dva kluci. Takže to určitě chápete. Na ty výlety, na které později, když jí byly dva roky, chodila s námi, opravdu NIKDY nezapomenu. Na její obrovská kukadla, která se dívala na všechno kolem, objevovala krásy přírody, kytiček, mravenečků - když se na mě jimi podívala, udiveně, když jsem jí něco vysvětlovala - byla jsem na měkko. Výhodou takového malého dítěte je, že ještě nemluví, takže nemůže prásknout své mamince, že byla s jednou tetou a táta jí dával pusu, eventuelně ji držel za ruku. :-)

Vztah nám klapal bez nějakých větších problémů (tím myslím to, aniž by se cokoliv provalilo) nějaké 3 roky. Jak je vidět, když je člověk náležitě opatrný, nemusí "MIG" ani vědět, že se na jeho "letišti" děje něco závažného. A taky se sakra dělo. Milování s Patrikem bylo naprosto úžasné, seděli jsme si naprosto ve všem. Možná taky proto, že jsme se měli opravdu rádi, vlastně jsme se milovali. Ano, chtěla jsem ho pro sebe. Ale nechtěla jsem ho ani uhánět, ani nikam tlačit. Takže jsem to před ním úspěšně tajila. Nechala jsem rozhodnutí jen na něm. JENŽE - opět mé "oblíbené" slovíčko je tu. Jenže z jeho strany začaly pozvolna náznaky žárlivosti. Já nikdy předtím žárlivého muže neměla, naštěstí tento typ mužů mě minul. Napřed to vypadalo, že je to od něj pouze pozorné, že pro mě chtěl přijet, ať jsem byla kdekoliv. A že volal několikrát denně jen proto, aby věděl, jak se mám. Po nějaké době mi samozřejmě bylo divné, proč mi volá desetkrát dopoledne, když se odpoledne uvidíme. I když jsem byla zamilovaná, přece jen jsem dokázala rozpoznat, že TOHLE asi není normální. Došlo mi totiž, že potřebuje mít kontrolu v každou chvíli, kde jsem, s kým jsem, co dělám. Podle ruchů v telefonu jste samozřejmě schopni odhadnout, kde se vaše polovička toulá a co právě dělá. Když mu budu tvrdit, že jsem doma v posteli a kolem mě bude dunět muzika z diskotéky, to by mi neuvěřil ani člověk s IQ houpacího koně v záklonu, natož Patrik. :-)

Pomalu, ale jistě mi to začínalo jít na nervy. Ještě, když se k tomu přidala jeho nespolehlivost. Domluvili jsme se na určitou hodinu a já si mohla být víc než jistá, že v tu dobu nedorazí. Mobil mi brát nebude a na SMS neodpovídá. Po několika pročekaných hodinách, kdy se pak vymluvil, že: "Telefon jsem měl na nabíječce.." "Telefon jsem měl v kapse v bundě a bundu na chodbě - neslyšel jsem.." "Telefon jsem měl ztišený, takže jsem ho neslyšel.." "Telefon jsem měl vybitý.." Taky to děvčata znáte??? Samé výmluvy, že? Řekla jsem si, že už nebudu dělat "čekanku", takže když se tato situace opět jednou opakovala, po hodině čekání jsem se sbalila a jela ke kámošce. Na schodech jsem potkala hádejte koho? No ano Patrika. Divil se, kam jdu, když jsme přece domluvení??? Odpověděla jsem jen krátce: " Toho věčného čekání na tebe už mám dost! Jedu ke kámošce, udělala jsem si jiný program, snad si to příště uvědomíš. NAZDAR!!!"

A víte, jak korunoval svou žárlivost? Jednou přijel na své motorce za mnou do práce. Občas se to stávalo. Jinak na výlety jsem s ním samozřejmě jezdila jako "baťůžek" a budu na to vždycky vzpomínat ráda. Takže po skončení mé pracovní doby na mě NEOHLÁŠENĚ (což jsem taky nesnášela) čekal před budovou. Prohodili jsme pár slov, já měla spicha s kámoškou o dvě zastávky troleje dál v jednom parku, že půjdeme poklábosit a dát si pivko někam na zahrádku. Netuše, že dělám chybu, jsem ho informovala o místě setkání. Rozloučili jsme se, on odfrčel na mašině, já nastoupila za chvilku do trolejbusu.
Když jsem dorazila do parku - co byste řekli, že mě tam čekalo?? Patrik už seděl na lavičce s mou kámoškou (znali se) a kecali. Proč tam proboha jel?? Nezmínil se ani slovem, že by to měl v úmyslu. Když jsem ho tam viděla sedět, adrenalin mi začal stříkat snad i z uší! No tohle! Tak kontrola jo??!! No počkej - ty blbečku - to co ti teď řeknu si za rámeček tedy nedáš!! Přesnou podobu toho, co jsem mu "naplivala" slovně do obličeje, už nejspíš nedám dohromady, ale ten vyděšený výraz ve tvářích maminek s kočárky, koukajících na ženskou, která řve na 190 centimetrů vysokého, statného motorkáře v kombinéze, budu mít před očima snad do smrti. :-) Neměl žádný argument, kterým by rozumně vysvětlil svou přítomnost v onom parku s mou kamarádkou, takže po pár minutách (mě se to zdálo jako věčnost) se sbalil a odjel na svém plechovém oři do dáli (napadá mě tedy sprostější slovo, ale jsem přece jen dáma :-)) Má kámoška na celý výjev taky koukala s otevřenou pusou a pak ze sebe jen vypravila: "Šmarjá, co to bylo??" No co - přijel mě zkontrolovat - prý, že tě chtěl taky vidět! Pche - už ho mám plný zuby!

Vydrželo nám to 4 roky, ale ten poslední byl jako na houpačce. Nakonec jsem mu řekla, jestli mi nevěří, nemůžeme spolu být. Já mu nemám jak dokázat, že jsem mu věrná. A světe (a vy všichni) div se, já opravdu tenkrát byla. Nic mi nechybělo ani v sexu, takže proč bych měla hledat nějakou náhodnou známost. Milovala jsem ho a on mě. Já si nepotřebovala nic dokazovat. Jenže vysvětlit mu to, nebylo v lidských silách. Nechápal to. Hájil se tím, že nikdy tak krásnou ženskou neměl (což bylo pochopitelné vzhledem k jeho dlouholetému soužití s Genzerem), tak neví, jak reagovat. A chová se nejspíš neadekvátně. Jenže neví, co s tím..? Že má strach, že potkám někoho lepšího než je on a rozejdu se s ním. Bohužel jednou se nám situace vyhrotila natolik, že jsem byla konfrontována s jeho zákonitou. Jak jsem vám popsala, byla kus ženské, takže po setkání s ní jsem měla pocit, jakoby mě převálcoval tank. A to k žádnému fyzickému násilí ani nedošlo. Stačily ty jedovaté sliny, které na mě naplivala a zvýšený hlas, za který by se nemusela stydět kdejaká hokynářka. Chápu, že si hájila svoje teritorium, ale řekněme si otevřeně, že už dávno nebylo její. :-) A když si vzpomenu, jak klidně jsem reagovala já, když jsem se dověděla, že mi zahýbá můj zákonitý manžel tenkrát, divila jsem se, jak se žena dokáže ponížit. Nebylo jí to nic platné. I když jsem Patrikovi dala tenkrát prostor, aby si rozmyslel, jestli zůstane u rodiny, nebo bude se mnou, nakonec to dopadlo tak, že se odstěhoval od Genzera, ale ne ke mě, jak byste možná čekali, ale ke svým rodičům do rodinného domu. Dal si čas, čili TIME, aby si všechno v klidu rozmyslel. Tím to mezi námi vlastně skončilo, protože když jsem chtěla, aby se nastěhoval ke mě, nechtěl a když se po nějakém čase nastěhovat chtěl, už jsem nechtěla já. Nicméně jsme byli ještě hodně let po našem rozchodu takovými kamarády s výhodami, jak se dnes říká. Vyhovovalo nám to oběma. Už mě nenaháněl a když jsme měli chuť na sex, nebylo nic jednoduššího, než se operativně domluvit. Dokonce jsem na něj už nemusela čekat déle, než nějakých pár desítek minut a ne hodiny. :-)Poslední zpráva, kterou jsem od něj dostala, byla o tom, že se zamiloval do starší ženy. Teď je asi šťastný, mám slíbené kafe a podrobnosti o tom, jak se má. On je příkladem toho, že sex může v perfektní podobě fungovat i po deseti letech, vzájemná jiskra a vzrušení nemusí nutně zevšednět. Samozřejmě to je dáno i tím, že jsme spolu nebydleli. Protože každodenní všední život vášeň ubíjí, to je známo.

Zakončím tento příběh ponaučením. NIKDY se vážené dámy nenechejte svázat žárlivcem! Zničí vaši osobnost, začnete žít jeho život a skončíte s tím svým. Poztrácíte všechny své přátele, protože ON bude chtít, abyste byla pořád JEN s ním. ON je přece taky pořád jen s vámi a rád!! Protože vás miluje. A to, že jste doma uvázaná jako pes u boudy, když na něj čekáte?? No co, ON musí přece pracovat a zrovna mu do toho něco vlezlo - může za to??? Mobil měl v nabíječce a nevšiml si, že mu už podesáté voláte - ale běda, když vy mu mobil nezvednete byť jen jednou!! Stalo se vám to někdy?? Jestli ano, tak doufám, že jste od toho člověka utekly co nejdál, stejně, jako jsem tu udělala já!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama