Podvodník

19. července 2014 v 9:22 | Sigi
Možná by stálo za to se zmínit o jednom muži, který mi dost ovlivnil život, i když jsem s ním byla pouhé dva měsíce. Ale i za tuto krátkou dobu mi dokázal natolik pošramotit moje sebevědomí a můj dobrý úsudek, na kterém jsem si vždycky zakládala.

Jmenoval se Vladimír, byl o 2 roky starší než já. Potkali jsme se na internetové seznamce. Už nevím, kdo komu napsal první a ani to není důležité. Prostě jsme si padli do oka s tím, že se co nejdříve sejdeme. A to jsme taky udělali. Byl velice sympatický a dokonce říkal přesně to, co jsem chtěla slyšet. Věděla jsem, že je ženatý, a že jeho žena ho nechápe (dle jeho slov). A i když spolu sdílí domek, spolu s jejich dvěma dětmi, prakticky spolu nežijí, taky proto, že on je celý týden pracovně na cestách po celé ČR. Já byla v té době sama jako kůl v plotě - rozumějte, neměla jsem žádného muže, který by se o mě staral - o sex jsem neměla nouzi nikdy. Takže netrvalo dlouho a tenhle Don Chuan - jinak ho snad ani nazvat nemůžu - měl klíče od mého bytu. To je pecka co? Kdyby mi to někdo vyprávěl - poklepu si na čelo a řeknu: "To teda byla pěkná kráva! Jak mu mohla svěřit klíče od bytu po pár týdnech? Vždyť ho vůbec nemůže znát!"

Ano, vážení přátelé, tou krávou jsem byla v tomto případě já! A možná i korunovanou - i když tenhle příměr platí spíš pro voly - ale proč ne, když máme jednou tu rovnoprávnost že? :-) Ze začátku sladká slovíčka, výlety, horoucí láska až za hrob, milování - prostě všechno, co si může opuštěná ženská přát. Ten pocit, že někomu na vás záleží tolik, že s vámi chce strávit budoucnost. Nejlépe až do smrti smrťoucí - amen. Telefonáty každý den, SMS z cest a pak těšení na společné chvíle. Neustálý kontakt a představy, že budoucnost je růžová - děti velké, takže se můžeme věnovat jen sobě. Zařídíme si společné bydlení - nejlepší by byl samozřejmě domeček, že..?

Jéjda - ty růžový brýle jsou ale svinstvo! Možná nějaká varovná kontrolka mi blikala v hlavě od začátku. Bylo to totiž moc perfektní a bezproblémové. Když jsem se totiž zmínila kolegyňce z práce, odkud můj vyvolený pochází a kde žije, shodou okolností zrovna v tom městečku měla ona příbuzné. Tak že se mi na něj poptá, když budu chtít. Tenkrát jsem jí odpověděla: "Díky, ale zatím ne. Chci si ještě chvilku ty růžový brýle nechat na očích." Kdybych jí tenkrát řekla:" Jasně, poptej se, budeš hodná." Mohla jsem si ušetřit ztrátu iluzí. Naštěstí v mém případě POUZE iluzí, o peníze mě totiž už nestačil obrat. Pochybuji ale, že o ně nepřišly ostatní ženy, se kterými to táhl přede mnou, nebo i současně se mnou. Hned na začátku našeho "vztahu" mi totiž na oné seznamce napsala jedna žena, která mě před ním varovala. Že nejsem jediná, kterou má a ať si na něj dám pozor. Myslela to chudinka dobře, ale já byla zamilovaná a tudíž slepá a hluchá a věřila jen jemu.

Sama jsem se nepoznávala. Já takový racionální a nedůvěřivý člověk. Zamilovala jsem se jako puberťačka a do dneška nechápu, jak se mu to mohlo podařit. Takhle si mě omotat kolem prstu se ještě žádnému muži nepovedlo. Naštěstí my berani máme tvrdé palice. A když zjistíme, že nám někdo lže, nebo nás podvádí, jsme s ním velice rychle hotoví. Láska - neláska. Já něco začala tušit, když se blížil ke konci druhý měsíc naší známosti. Přestal mi zničeho nic psát, nevolal vůbec, a přesto, že jsme byli předtím každý víkend spolu, tak najednou už druhý víkend nemohl. Prý práce. Nepřijel ani, když jsem byla nemocná a jeho pomoc jsem opravdu potřebovala. To už na mě bylo silné Granko - jak se říká.

Pak mi měl pomáhat při výměně oken v celém bytě. Je pravda, že firmu, která je měnila, mi doporučil on a ukázalo se, že kluci od Žampacha jsou opravdu šikovní a spolehliví. ON se holedbal, že fajnovou SI udělá sám a takové ty nabubřelé kecy. Když se přiblížil čas výměny a druhý den měli hoši nastoupit, aby mi udělali binec po celém bytě, najednou mi nebral telefony, ani nereagoval na SMS. Potřebovala jsem přece nachystat spoustu věcí, zakrýt nábytek, atd. Ti z vás, kteří tento "očistec" absolvovali, jistě vědí. Nakonec jsem se musela obrátit na dlouholetého kamaráda, se kterým jsem udržovala vztah - kamarád s výhodami. Tedy do té doby, než jsem potkala Don Chuana. Naštěstí mi opravdu pomohl připravit můj byteček na to, že druhý den se budou vybourávat okna a prach vleze úplně všude. Tu fajnovou mi kluci od Žampacha udělali taky, bohužel mě to stálo o pár tisícovek víc. Ale nebudu přece čekat, až si takový nějaký Vladimír vzpomene a někdy - možná - v budoucnu mi ji udělá. Teď vím, že jsem udělala dobře, protože bych tu měla binec nejspíš dodnes.

Pak jsem jednoho dne potkala kamarádku, která má kamarádku na Katastru. Náhoda - to nejspíš ne - už víte, jak to s těmi náhodami funguje. Zmínila JEHO jméno a ejhle - kamarádka na to, že zrovna nedávno dělali exekuci jeho domku. Je obstavený pohledávkami věřitelů. Bezva. A za co jako chtěl kupovat domeček pro nás dva? To jsem se už nikdy nedověděla. Pak už stačilo jen rozjet pátrání po linii mé kolegyňky z práce a měla jsem obrázek Don Chuana hotový. Chlap, co má obě ruce levé. Nemaká, dluhy má, kam se podívá. Už mu nikdo nechce půjčit. 2x se od manželky odstěhoval k jiné ženě, ale pokaždé se kajícně vrátil po nějakém čase. To bylo nejspíš ve chvíli, kdy jeho "obětem" spadly s třeskem z očí růžové brýle, tak jako mě v ten okamžik. Prostě to pro něj všechno byla jen hra. Když klečel v restauraci na kolenou a daroval mi prstýnek. Všichni si mysleli, že mě žádá o ruku a já byla v sedmém nebi. Já bláhová (to je velmi slabé slovo, že?). Tuhle hru měl natrénovanou dlouholetým zkoušením. Protože byl opravdu vynikající herec! A že bych mu naletěla právě JÁ, takový nedůvěřivý člověk, by mě nenapadlo ani ve snu. Omlouvá mě snad to, že jsem neměla podle čeho poznat, že má jen dluhy. Veškeré výlety, obědy, večeře, něco málo do domácnosti platil on. Dokonce se mě ptal, kolik mi má přispívat na domácnost. Mimochodem - k tomu už nikdy nedošlo. Než ze mě stačil začít tahat peníze on - rozešla jsem se s ním. Myslím, že i on pochopil, že jsem natolik inteligentní, že bych brzo přišla na to, jak to s ním opravdu je. Nebo zjistil, že vlastně nic nemám a tudíž mě nemá o co obrat. Těžko říct, tohle se už taky nikdy nedozvím.

Když jsem s ním mluvila naposledy - je to už pár let zpět - nedokázal mi dát uspokojivou odpověď ani na jednu mou otázku. Za co chtěl koupit domeček? Proč mi vlastně lhal? Exekuci zatloukl prý proto, že to je jeho věc a nikdo by se tím nechlubil a on si to chtěl vyřešit sám. Dobrá, ale ve chvíli, kdy mu dáte klíče od bytu, byste si přece zasloužily upřímnost, že dámy?

Od té doby jsem o něm slyšela jen jednou. O vánočních trzích ho potkala jedna má kolegyně z práce. Protože všechny ho znaly z mých fotek. Vinul se jak liána k jedné statné, kypré padesátnici. Ta na něj koukala jako na svatý obrázek. No-holka - hodně štěstí! Bohužel není v mých silách varovat všechny jeho další potencionální oběti. Stejně tak, jako se snažila ta dobrá duše na seznamce v začátku příběhu. Každou zkušenost si člověk musí zažít sám. Jen tak se z ní poučí. Nebo by aspoň měl!!!!! V mém případě se tak stalo. :-)

P.S. Tento příběh je pravdivý a na Vladimíra nikdy nezapomenu. Naučil mě, že nesmím věřit slibům a planoucím vyznáním lásky. Tomu, že, když někdo po 14 dnech známosti ví, že vás nade všechno miluje. Že je to jen hra. Dámy, vezměte si prosím ponaučení z cizího neštěstí. A co vy ostatní? Stalo se vám něco podobného????
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dan :-) Dan :-) | 19. července 2014 v 10:58 | Reagovat

Zdravím! sdílení na nástěnce u jedné známé mě přivedlo k této zpovědi. Samosebou mě mrzí, že láska se dá takto zneužívat. Ale děje se to tak už po staletí (možná tisíciletí), nehledě na pohlaví, věku, rase či kdo ví na čem dalším :).

Bohužel v tomto případě fugnuje stará pravda, že za hloupost a naivitu se platí. A vzhledem k tomu, že jde o city a naše nitro, platí se tvrdě, obzvlášť když už jsme dospěli, a měli bychom mít ten "rozum" :) .

Možná by neuškodilo být více v této zpovědi praktickým, a než si stěžovat na to, jací jsou lidé svině (v tomto případě muži :-D ), zkusit se z toho všeho nějak poučit. Často totiž lidé udělají stejnou vztahovou hloupost opakovaně, i když jejich ego jim namlouvá, že se to už stát nikdy nemůže :-D. A vedle ponaučení by ještě neuškodilo nedovolit minulosti, aby negativně narušila přítomnost a blízkou budoucnost. Mám teď na mysli situaci, kdy člověk po takové "špatné" zkušenosti se citově a vztahově zablokuje a nedává pak šanci těm "dalším". Samosebou je to celkem logická psychická a citová obrana. na druhou stranu nikdy nevíme, jestli ten, kterému se citově bráníme po té špatné zkušenosti, není zrovna ten pravý, s kterým by nám bylo hezky. Pak stačí takto "odmítat" několik dalších "slušných a hodných", než si pak vyloženě řekneme všem těm citovým parazitům o to, že jsme pro ně kořist. Oni totiž vycítí citově zablokované lidi, a mají ten dar "prolomit" tuto blokádu a dostat se jim pod kůži.

Ale to už je složitá psychologie, možná filozofie. Tím nebudu tady tapetovat :)). Co říci závěrem? Ať už máme zklamání z lásek nespočet, jedno neuškodí mít na mysli - cesta ke štěstí vede přes bolest a trápení. A pro lásku se holt někdy musí něco vytrpět a zkusit. Ale jednou se ta pravá láska objeví. A tak žádní vychcánci ani mrchy nestojí za to, aby nám ideály o lásce sebrali a nedopřáli tak poznat to štěstí z lásky.

2 sigourneyw sigourneyw | 23. července 2014 v 19:55 | Reagovat

díky za názor Dane, myslím, že jsem se poučila do konce života. I když jsem hodně dlouho byla zablokovaná touto neblahou zkušeností...[1]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama