Máma

6. července 2014 v 16:57 | Sigi
Tehdy jsem měla svoje 47 narozeniny. Přesně tolik bylo mojí mamince, když zemřela. Víc už jí dopřáno nebylo.
Dožila se sice prvního vnuka (na velice krátkou dobu), ale u ničeho dalšího jí nebylo dopřáno být. Nemoc, které po roce bojování, ozařování, chemoterapií a trápení podlehla, jí to neumožnila.

Jsou věci, které se vám v životě stanou, se kterými se nesmíříte celý svůj život. I když mě celá ta léta navštěvuje v mých snech (ze kterých se budím v rozpacích, protože si nejsem jistá, jestli to nebyla skutečnost), přece jen její fyzická blízkost mi nikdy nepřestane chybět.

Kdyby žila, místo povídání s cizími lidmi na různých serverech, bych si povídala s ní. Vedly bychom rozhovory, které (jak si můžu jen představovat) vedou mámy s dcerami po čtyřicítce. Povídaly bychom si o chuti na sex (nebo o tom, že žádnou nemáme), o těch paličatých několika kilech, které do nekonečna přibíráme a shazujeme. A třeba o tom, jak je těžké sehnat spolehlivého instalatéra. Spolehlivého muže vůbec. Vyměňovaly bychom si rady, jak docílit do zlatova upečeného kuřete (ve vyšším levelu třeba i divočáka), jak v případě havárie vypnout plyn, jak vyčistit fleky z omítky. Vyptávala by se mě na nejrůznější věci. Jako třeba: "Jsi šťastná, holčičko? Chová se tvůj přítel k tobě hezky? Dovedeš si představit, že spolu zestárnete?"

Z mojí maminky se už nikdy nestane babička. Nikdy jí nezešediví všechny vlasy. Nikdy neochutná mou výbornou svíčkovou.


V současné době jsem mámu přežila o dva roky. Bylo mi 23, když se to stalo. Mrazí mě z pořekadla: " Když chceš vidět, jak bude vypadat dcera, podívej se na matku.."


I já tedy přemýšlím, kolik času je mi na tomto světě vyměřeno. Věřím na Osud. Ne na náhodu. Proto nechci nic, co se týká zdraví zanedbat. Tak jak to udělala moje máma. Já tu pro svoje dva kluky chci být co nejdéle, abych jim byla nablízku, když mě budou potřebovat. Když mi budou chtít sdělit cokoliv je trápí. Když budu moct, vždycky pomůžu. Vím, jak je důležité třeba jen objetí a několik slov útěchy. Vědět, že někdo blízký tu pro vás je. Kdykoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabí Sabí | Web | 6. července 2014 v 17:02 | Reagovat

jé,pěkné:3

2 sigourneyw sigourneyw | 6. července 2014 v 17:59 | Reagovat

díky, i když smutné... :-|

3 Soňa Soňa | E-mail | 6. července 2014 v 20:08 | Reagovat

[2]:moc pěkné, poslední dobou na mamku dost často vzpomínáš je dobře , že si to takhle napsala. Vím, že ti moc schází... :-(

4 Soni... Soni... | 6. července 2014 v 20:14 | Reagovat

[3]: Nevím, čím to je...ale když jsem hodně smutná nebo hodně šťastná, prostě musím psát. Pomáhá mi to :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama